Umíte si získat/ztratit důvěru?
Stavíte někdy domečky z karet? S důvěrou je to úplně stejné – celkem složitě se staví a velice snadno a rychle se bourají…
Důvěra je pocit, psychologický a sociální koncept, který se týká víry, že něco nebo někdo bude jednat, jak očekáváme, a že se můžeme spolehnout na to, že se tak stane. Je to určitá jistota že druhá strana nebude zneužívat naší zranitelnosti nebo naší ochoty spolupracovat.
Roviny důvěry jsou různé:
- můžeme do určité míry věřit sami sobě a svým schopnostem a díky tomu s různou intenzitou dosahovat cílů a řešení problémů.
- Nějak můžeme věřit druhým lidem, což je zásadní pro vytváření zdravých a funkčních vztahů (od přátelství, přes rodinné vazby až po partnerské nebo pracovní vztahy).
- A konečně také můžeme s různou intenzitou věřit institucím jako jsou vláda, právní systém, banky nebo třeba korporace a to má zejména vliv na stabilitu společnosti a ekonomiky.
Důvěra, jako dvousečná zbraň
Na jedné straně můžeme důvěru1 získávat a na druhé ji ztrácet. Rychlost a intenzita, s jakou se to může dít, závisí na mnoha faktorech, jako jsou osobnostní charakteristiky jednotlivců, historie vztahu, typ situace a další okolnosti. Nicméně platí, že získání důvěry může být postupný a delší proces. Lidé potřebují čas na to, aby vás lépe poznali a mohli si vytvořit názor o vaší důvěryhodnosti. Závisí na konzistentním a pozitivním chování. Malé, pozitivní zkušenosti mohou být postupně akumulovány, což posiluje důvěru.
Ztráta důvěry se na druhé straně může stát velice rychle, zejména v případě závažných porušení důvěry jako lhaní, zneužívání, podvody apod. Kolikrát i jediným vážným porušením, ale také může být důsledkem opakovaných menších incidentů. Závisí na tom, jak hluboká a důležitá byla důvěra v dané situaci nebo vztahu. I ztracenou důvěru lze znovu získat, ale to obvykle vyžaduje ještě více úsilí, upřímnost a čas, aby se obnovilo poničené pouto důvěry.
Jak ztrácíme důvěru?
1. Zklamání: Prostě někdo nebo něco, v co jsme měli důvěru, se nechová tak, jak jsme očekávali. Může přijít oslabení důvěry, pochybnosti, případně samotné „škrtnutí“.
2. Podvody a zneužívání: V podstatě se jedná o vážné narušení vztahů a tedy i větší a rychlejší sešup v důvěře.
3. Nedostatek komunikace: To může vést k nedorozuměním a falešným představám. Když lidé nedostávají dostatek informací, mohou začít spekulovat a vytvářet si vlastní domněnky, což může narušit důvěru.
4. Změny: v okolních podmínkách, prostředí nebo cílech mohou ovlivnit schopnost jednotlivců nebo institucí plnit své závazky. Lidé mohou ztratit důvěru, pokud si myslí, že se změnily okolnosti, které považovali za stabilní.
5. Nedostatek času a zkušeností: Někdy důvěra potřebuje zkušenosti, a také čas na vytvoření a posílení.
6. Konkurence a rivalita: Tady jde o prostředí, kde existuje silná konkurence a rivalita. Strach z toho, že by nás někdo chtěl nebo mohl využít či poškodit, může vést k opatrnosti a nedůvěře.
7. Trauma a minulé zážitky: Nechceme se dvakrát spálit, můžeme se snažit chránit před opakováním negativních zkušeností tím, že budou skeptičtí vůči novým lidem a situacím.
Jak důvěru budovat
1. Otevřená a upřímná komunikace: Komunikujte s ostatními o svých myšlenkách, pocitech a očekáváních. Otevřená komunikace umožňuje vytvořit hlubší porozumění a ukázat, že jste ochotni sdílet a naslouchat.
2. Splnění slibů: Držte slovo - když slíbíte něco, co nemůžete dodržet, je důležité to otevřeně sdělit a hledat řešení.
3. Konkrétní a pozitivní zkušenosti: Postupně budujte důvěru pomocí konkrétních a pozitivních zkušeností. Malé, důležité závazky a akce mohou postupně vybudovat důvěru v rámci vztahu.
4. Respekt a ohleduplnost: Ukázat zájem o potřeby a pocity druhých lidí vytváří prostor pro vzájemnou důvěru.
5. Omluvy a odpuštění: Když dojde k chybě, buďte schopni se omluvit a přijmout odpovědnost za své jednání. Stejně tak, pokud někdo jiný udělá chybu, mějte schopnost odpustit a dát druhému šanci.
6. Předvídatelnost a konzistence: Když se lidé mohou spolehnout na to, jak se budete chovat v různých situacích, bude to podporovat budování důvěry.
7. Aktivní naslouchání: Poslouchejte druhého člověka aktivně a s empatií. Tím ukážete, že si vážíte jeho názorů a pocitů.
8. Zájem o druhého: Zajímejte se o život, zájmy a potřeby druhých. Zájem ukazuje, že jste ochotni investovat čas a energii do vztahu.
9. Sdílení zranitelnosti: Jinak řečeno – ukazovat, že jsme lidé – vlastní zranitelnosti a osobní zkušenosti mohou posílit pouto mezi lidmi a vytvořit prostor pro důvěrnou interakci.
10. Čas a trpělivost: Nepokoušejte se důvěru vytvářet rychle, ale pracujte na tom postupně a nechte vztahy růst přirozeně.
Důvěra a opatrnost
To je docela zajímavý pohled. Důvěra a opatrnost jsou dva důležité koncepty, které se týkají způsobu, jakým lidé interagují se světem a s ostatními lidmi. Oba tyto koncepty mají významný vliv na naše rozhodování, chování a mezilidské vztahy.
Ne jedné straně důvěra (jak jsme již psali) je pocit víry nebo jistoty, že něco nebo někdo je spolehlivý, upřímný a bude se chovat podle očekávání. Důvěra se staví na základě zkušeností, pověsti a pozitivních interakcí.
Opatrnost je opačný koncept. Znamená být obezřetný, pečlivý a zvažovat možná rizika nebo nepředvídané následky před přijetím rozhodnutí. Opatrnost může být zvláště důležitá v neznámých situacích nebo při rozhodování o věcech s potenciálními důsledky. Nedůvěřivost nebo opatrnost může být projevem ochrany samého sebe nebo zajištění, že nebudete vystaveni zbytečným rizikům.
Je důležité najít rovnováhu mezi důvěrou a opatrností. Příliš velká nedůvěra může vést k izolaci a neschopnosti vytvářet hlubší vztahy, zatímco přílišná důvěra bez opatrnosti může vést k vystavení se nebezpečí nebo zneužití. Každá situace a každý vztah si může vyžadovat odlišný přístup.
Autor: Oto Jasnější
Foto zdroj pexels.com