Vztahy
Názory
Co vám na té druhé generací vadí?
Chceme znát konkrétní pohled. Otevíráme proto dotazník, abychom pojmenovali realitu bez obhajování a bez útoků. Co jde a co moc ne?
Péče o nejbližší. Samozřejmé? Naplňující? Také sebezničující. Máme jedno zdraví, jednu energii, jeden život. A do toho se musíte postarat o sebe, o svoje děti i rodiče.
Absolvoval jsem to několikrát, obdivně sledoval svou ženu i další lidi kolem, čeho všeho jsou na hranici skutečné oběti vykonat. Celé noci nespíte a vyčítáte si, že se ještě lépe nedokážete postarat o blízkého, který potřebuje několikrát za den přebalit a je nepohyblivý… Odkládáte práci, rodinu, nejíte, nespíte.
A pak jednou jedete autem třeba z domova pro seniory nebo z bytu prarodiče a zhroutíte se. Vyčítáte sami sobě sobectví ve chvíli, kdy týdny nepřečtete dítěti pohádku na spaní, nežijete rodinným životem, taháte děti od čerta k ďáblu po nemocnicích a důchoďácích, nemáte víkendy. Přesto máte výčitky a pak vám hrábne.
Ale nemusíme jít jen do extrémů. Stačí být „sendvičovou“ generací. Starat se o děti, sebe sama, rodiče a třeba i prarodiče. Nikomu nic nevyčítáte, berete to tak jak to přišlo, chcete pomoci. Přejete svým blízkým radost, klid, péči, lásku… babička si chce povídat a je smutná? Prababička potřebuje oblíbenou housku a tu mají jen v tom krámu 21km daleko od vašeho bydliště? Berete telefon stokrát denně, protože vy jste tu přece pro ně?
Tohle téma kolem mne a několika známých rezonuje tak silně, že mám potřebu o něm napsat.
Kdo má srdce a mozek, obdivuje a lituje ty, kteří se starají o postižené dítě, vážně nemocného člověka nebo zvládnou adopci. Smekám před nimi. Extrémně náročné situace, kdy „váš“ život tzv. odkládáte, obětujete se.
„Proč to děláte? Vždyť se úplně zničíte!“, řekne vám sousedka, která klíčovou dírkou pozoruje, jak týdny měsíce a někdy celé roky přijíždíte a odjíždíte s jazykem na vestě a stárnete před očima.
„Chceme, aby děti měly příklad a…“
Tohle čeká většinu z nás. Svět se natolik změnil a zrychlil, že se nelze na pečující dívat optikou předchozích desetiletí nebo našeho dětství. Popravdě, nevím co na to říct. Pojďme se o tom veřejně pobavit, ale nesmíme sami sebe zničit.
Autor: Antonín Parma
Foto: zdroj Pexels.com
Články s podobnými tématy
Vztahy
Názory
Máte právo mít pravdu?
Můj kamarád je nevěrný své ženě s kolegyní z práce. Sousedé volí naprosto neakceptovatelné politiky. Děti si ničí život tím, že nejí maso. Máme rozhodně právo s tím nesouhlasit, ale máme pravdu?
Vztahy
Sexuální osmisměrka: 8 druhů sexu, které vás znovu propojí
Ve vztahu není důležité, jak často máte sex, ale jaký. Psychoterapeuti vyjmenovali osm typů intimity, které udržují vztah silný, zdravý a především živý.
Vztahy
Poznáte špatného člověka, i když se usmívá?
Někteří lidé v našem životě tiše berou víc, než dávají. Naučte se rozeznat lidi nebo vztahy, které vás tiše ničí.
Vztahy
Tichý rozvod: Když spolu žijeme, ale už dávno ne spolu
Nemusí být bouřky ani křik. Někdy se vztah rozpadá potichu, bez slov, bez rozvodu. Jen z něj postupně zmizí to, co ho drželo pohromadě
Vztahy
Abonentka na Čáry v písku: darujte si šest večerů, které budete opravdu sdílet
Jednou za měsíc se zastavit, vypnout a být spolu - udělejte si čas pro partnera, přátele nebo i děti. Jednoduchý způsob, jak si do života vrátit společný čas – a klidně i ve formě vánočního dárku.
Vztahy
Události
Jak být rodičem, když svět běží rychleji než my
Přinášíme závěry posledních Čar v písku, tentokrát s Klárou Holečkovou
Vztahy
To naše dítě je celá moje matka
Proč v našich dětech někdy vidíme své rodiče. A proč nás to dojímá víc, než jsme čekali
Vztahy
Děti dneška: jiný svět, stejné hvězdy
Znáte je. Jsou rychlé, chytré, digitální. Ale co když jsou dnešní děti v jádru stejné jako my? Jenom používají jiné nástroje a jiná slova.
Vztahy
Když děti odcházejí: proč jejich svoboda bývá těžší pro rodiče než pro ně samotné
Odchod dětí na vysokou školu bývá vnímán jako konec jedné éry. Ale co když je to spíš začátek – a to nejen pro ně, ale i pro vás?
Vztahy
Tichá pravidla peněz: Co se šeptá, když se mluvit nesmí
Češi mluví otevřeně o nemocech, sousedských poměrech i partnerských krizích. Ale zeptejte se jich, kolik vydělávají, a místnost ztichne.
Vztahy
Osobní rozvoj
Síla být sám: Proč je čas o samotě největším luxusem dnešní doby
Krátký únik od světa vás může zachránit před stresem – věda ukazuje, že i 15 minut o samotě má mocné účinky.
Vztahy
O čem se bavíme? Témata rozhovorů, která spojují – a která nikdy neotevřeme
Téma počasí je stále nepřekonatelné. Zjistěte, co lidé otevírají s cizími, co sdílí jen s přáteli a co raději nikdy nevysloví.
Vztahy
Trpím na "nesmělost" a proto nikam nechodím
Setkávání s lidmi není pro každého snadné. Ale i introverti a nesmělí lidé mohou objevit nové obzory – pokud udělají první krok.
Vztahy
Puntičkáři nebo pohodáři: jak z protikladů udělat silná přátelství
Asi je kolem sebe máte. Typ A plánuje, typ B improvizuje. Spolu však tvoří výjimečné přátelství.
Vztahy
Když blízkost není samozřejmost: Co blízkost v partnerství?
Skutečná blízkost není otázkou kilometrů, ale odvahy pustit druhého k sobě. Vztah po letech může zrát – pokud mu dovolíme růst.
Vztahy
Milenec jako zrcadlo, manželství jako kotva: Etika rozdělené lásky
Někteří lidé nás rozpalují, jiní nás ukotvují. Může být láska k jednomu člověku stabilní a přesto neúplná? A co když skutečná rovnováha leží mezi dvěma lidmi?
Vztahy
Protiklady se přitahují… nebo ne? Kdo se k nám doopravdy hodí?
Nohy se nám rozklepou z lidí, kteří nám jsou podobní – ale šťastné a dlouhodobé vztahy často tvoří ti, kteří se navzájem doplňují. Jak to tedy vlastně je?
Vztahy
Zdraví
Sex podle průměru? Nesmysl. A navíc dost nudný...
Když jde o sex, většina lidí se srovnává, mlží, nebo rovnou lže. Přitom „normální“ sex neexistuje. Co na to říká věda a co radí sexuologové?
Vztahy
Proč někdo tolik nestojí o společnost a přátelství? A proč je to v pořádku?
Je v tom kus pravěku – náš mozek se vyvinul pro život v malých tlupách. Výzkumy ale ukazují, že dnes je všechno jinak a někomu stačí méně kontaktů, aniž by mu něco chybělo.
