Nedopadne to dobře, ale můžeme z toho mít dobrý pocit

Termín "sendvičová generace" se používá k popisu lidí, kteří se nachází mezi dvěma „tlaky“,, protože mají na starosti péči o své starší rodiče nebo jiné členy rodiny a zároveň se snaží vyrovnat se s vlastními povinnostmi a závazky, včetně péče o vlastní kariéry nebo děti.

Reálnými čísly a souvislostmi jsme se zabývali už v článku "Děsivá i hřejivá data o starosti o blízké" nebo v širším kontextu také v článku "Tlak shora i zdola - od dětí i rodičů, znáte to?".

Téma strastí a možností řešení situace sendvičové generace jsme, velmi osobně, probírali na již 8. Čárách v písku, kam jsme si pozvali zejména Simonu Bagarovou - dámu, která více, než kdokoliv jiný vidí a zná svět pravého stáří a péče o seniory. A je asi nejhlasitější kritičkou neutěšených poměrů v péči o ně u nás. Rozhovor s ní najdete v článku "Bagarová: Aby byl život ve stáří k žití". Vedle Simony se se svým osobním příběhem zapojil i jeden ze spoluzakladatelů Magnoli - Antonín Parma, který žije „ukázkový“ sendvičový svět starostí o rodinu, děti i prababičky v pokročilém věku. 

Celé je to velice těžké téma, jak jsme mnohokrát v průběhu večera museli konstatovat, každopádně atmosféra byla vstřícná a sdílná. Jaké jsou hlavní závěry, ke kterým jsme došli a jak to celé probíhalo?

Klidně do toho zapojte děti

Tonda Parma se nám svěřil se svým osobním příběhem, kdy v řádu několika let pobíhal mezi několika rolemi. Řešil řadu vypjatých situací, kdy se museli s manželkou starat kromě sebe, svého podnikání, svých 4 dětí, v jednu chvíli i o 3 prababičky. 

Velmi silné bylo jeho zjištění, jak pozitivní, silné a transformující je a může být zapojit do problematiky vlastní děti. 

Děti vzaly složitou a bolavou situaci za své, i když to bylo v řadě momentů, nebo situací opravdu náročné a braly svou roli, ale i to, co je potřeba v rámci celé rodiny zajistit. Dobře zafungovalo nic nezakrývat, vysvětlit jim všechny detaily a souvislosti i to, jak je situace vážná a plně je zapojit. 

Dětem to dalo, kromě pocitu sounáležitosti i jasnou ukázku a model toho, jak by se vlastně měly nebo mohly chovat ke svým rodičům, až budou v podobné situaci. Ano, situace sendvičové generace se v budoucnu otočí a kde jsme dnes my, budou jednou oni. My se (velmi pravděpodobně) posuneme do role opečovávaných.

Nebudete připravení, ale můžete se připravovat 

Potom přišel extrémně silný a přínosný příběh Simony Bagarové. Tu jsme si primárně pozvali jako někoho, kdo velice dobře zná svět pravého stáří, ale ukázalo se, že osud připravil Simoně velice těžkou zkoušku v podobě osobního zapojení a řešení vážné rodinné situace, kde se objevila vážná nemoc u jednoho z rodičů. 

Simona, která velice dobře věděla, jak by se teoreticky měl člověk v dané situaci chovat přiznala, že na takový tlak a těžké momenty vlastně připravena nebyla. Každopádně jí velice pomohlo, že hned od začátku věděla, na co si dávat pozor a jak se sebou pracovat. Musela si i ve složitých chvílích udržet vlastní rituály, život a radosti, nebýt na věci sama a získávat odstup díky terapeutovi a jinému pohledu. Neutíkat před problémy, ale zachovat si i sebe sama. Postupně si také uvědomovala, že je to nová cesta, kterou musí projít a nemá smysl na věci příliš tlačit a spěchat.

Co fungovalo? 

Na cestě bylo několik bolavých momentů, které se postupně dařilo měnit a posouvat. Hodně těžká byla komunikace, naučit se být v rodině otevřenější, mluvit o problémech, vzájemně naslouchat. Pro někoho z blízkých to bylo jednodušší, někdo se to musel učit a všichni si museli pomáhat, ale komunikace jako taková byla vlastně jedna ze stěžejních cest, jak to celé zvládnout. Otevírat těžká témata a správně formulovat i se navzájem chápat, je zkrátka hodně těžké.

Celá cesta byla vlastně o hledání té správné kombinace tlaku, odpočinku, odstupu, ale i naléhání a posouvání. Nesmírně pomáhal humor, ale i meditace, odpočinek, intuice.

Osobní příprava

Jedna věc byla patrná spíše z pohledu zdálky a to, že Simona na sobě dlouhá léta pracovala, hledala ukotvení a pevné body, uměla se sebou pracovat, relaxovat, meditovat, pozorovat se a vnímat a to všechno velmi silně pomáhalo tomu, aby tak složitou situaci zvládla. 

To je asi to nejsilnější, co si z celého setkání i příběhu bereme. Takhle velkou, těžkou a složitou situaci můžeme zvládnout pokud se na ni připravujeme, ale jak řekla Simona, připravení úplně nebudeme nikdy, vždy nás něco překvapí. Je to proces, kterým musí všichni projít. Nedá se to uspěchat, ale musí se to posouvat.

Hlavně to udělat dobře

Ke složité situaci, kdy nám odchází někdo blízký se asi nedá přistupovat s tím, že to “dobře” dopadne. Dopadnout dobře to nemůže, ale shodli jsme se na tom, že to můžeme dělat dobře. Co to znamená? Všichni zúčastnění mohou být se situací vnitřně i vzájemně srovnaní, mohou mít vyřčené všechny důležité a zásadní otázky i odpovědi, vnitřně cítit, že tak to má být a že nic nezbylo nedovyřčeno. Potom se to dá zvládnout, i když vlastně stále nevíme, tápeme, bojíme se a ztrácíme energii.

Co hodně pomáhá opečovávanému?

Zjednodušeně by se dalo říct, že hlavní je ho vnímat. Neměli bychom rozhodovat o něm bez něj, uvědomovat si jeho identitu a mluvit s ním naprosto normálně a otevřeně, ale také taktně. Uvědomit si, že nás může vždy slyšet, vnímat a může se ho řada věcí dotknout. Měli bychom také vnímat co by chtěl a co by nechtěl, netlačit, pomáhat a zejména tedy vnímat.

A zase ty vztahy

Tak jako v samotném podcastu i v diskusi se ukázalo, že prostě základem, obzvláště takhle složitých situací, jsou vztahy a jejich správné nastavení. Je bláhové myslet si, že to nějak vyřešíme, až to přijde. Musíme být na situaci připraveni, vztahy tříbit, složitá témata probírat dopředu, být k sobě upřímní už mnohem dříve, než když musíme pečovat jeden od druhého a pomalu se od nás vzdaluje. Je prostě dobré mít na čem stavět, z něčeho vycházet.

Jak řekla Simona závěrem: “Péče je synonymum lásky” a jen doplníme - láska se neobjeví, o tu se musí pečovat. 

Rozhodně si nemyslíme, že takhle složité téma se dá vyřešit nebo probrat za jeden večer a jednu diskuzi. Máme připravenou celou řadu dalších témat, ale už i jiných odpovědí, na které se budeme postupně dívat.

Čáry v písku jsou neformální, ale moderovaná setkání lidí, kteří chtějí překračovat zdánlivě nepřekročitelné hranice v životě. Návštěvníci mohou naslouchat hostům, diskutovat, nebo i sdílet svoji vlastní zkušenosti.

Na další pokračování v The Mozart Prague v úterý 10.10. v 19:00 si můžete vstupenky zakoupit ZDE.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj: Magnoli