Co (ne)dělají, jak se (ne)chovají nejlepší spisovatelé?

Nechcete začít psát? Jaké osobnostní rysy a návyky pomáhají nejlepším světovým autorům v jejich kreativní práci?
Co (ne)dělají, jak se (ne)chovají nejlepší spisovatelé?

Vyhledali jsme pro vás nejdůležitější praktiky vysoce produktivních spisovatelů.

Odmítají pojem „spisovatelský blok“.

Nikdy se nevymlouvají, když jde do tuhého. K psaní přistupují jako k práci, kterou je prostě nutné udělat. Přijdou, udělají v daném čase a končí. Není na tom nic romantického. Dávají si kvóty; někdy je to čas strávený na židli, jindy počet slov.

O svých projektech příliš nemluví.

Jeden plodný akademický spisovatel mi řekl, že ho často něco zaujme a stráví na tom několik měsíců, než si uvědomí, že to nevyjde. Odloží to, aniž by o tom kdy mluvil. Teprve když je projekt v plném proudu, začne o něm mluvit. Vysvětluje: „Byl jsem obviněn, že jsem ohledně své práce "tajnůstkářský". Nejsem; některým dílům prospívá, když se o nich mluví, a jiným ne.“

Věří v sebe a svou práci

Chcete-li být plodným spisovatelem, musíte věřit, že to, co děláte, má význam. Pokud budete na každém kroku pochybovat, nic se neposune. Musíte být ochotni riskovat, že budete působit narcisticky a arogantně, i když si to o sobě neradi myslíte. Práce má přednost.

Vědí, že spousta důležitých věcí se děje v době, kdy "nepracují".

Člověk se může věnovat nakupování, ale proud nevědomí nerušeně plyne dál, řeší problémy, plánuje. Potom si rozladěně sedne ke stolu a najednou slova přicházejí jakoby ze vzduchu. Situace, kdy se vše zdálo zablokované, se pohne kupředu: práce se pohnula, zatímco autor spal, nakupoval nebo si povídal s přáteli.

Produktivní spisovatelé ví, že je to cyklus, že mají věřit, nebát se, když se stránky přestanou hromadit.

Jsou do svých projektů zapálení

Některým akademikům trvá tak dlouho, než dokončí knihu, že si sotva vzpomenou, co je na tématu vůbec zaujalo. Produktivní lidé se stávají netrpělivými a vyhledávají nová vzrušení. Rádi se věci učí, mají skutečný zápal, co je pohání.

Vědí, v čem jsou dobří

Dave Eggers napsal, že na začátku kariéry bylo pro něj psaní jako řízení auta v klaunském obleku. Je důležité si najít projekt a přístup, který vám bude vyhovovat a umožní vám co nejlépe využít vlastní skutečné a cenné schopnosti.

Čtou hodně a hojně

Není nic špatného na tom, číst jen tak pro zábavu. Jak jinak se můžete pokusit napsat něco dobrého? Produktivní spisovatelé by měli věnovat pozornost řemeslu a číst, aby ukradli triky a postupy autorům, které obdivují. Čtení se stává činností, která je pro psaní jako stvořená. To ví každý, kdo někdy absolvoval cvičení v napodobování.

Vědí, jak dokončit nápad

Stejně jako u vztahů jsou začátky vzrušující a snadné, plné naděje a příslibů. Středy se mohou stát pohodlnými. Člověk upadne do rutiny a na chvíli to může být svým způsobem zábava. Ale pak mnozí z nás narazí na zeď. Produktivní autoři vědí, že musí pokračovat přes těžké části a dokončit kompletní práci.

Pracují na více věcech najednou

Samozřejmě, když narazíte na zeď, je lákavé to vzdát a začít pracovat na něčem novém a vzrušujícím. To sice může vést ke stohu nedokončených návrhů, ale může to být i užitečné. Některá díla potřebují čas, aby mohla doutnat. Když je necháte přerůst v něco krátkého a zvládnutelného, snáze se vrátíte k velké věci. Střídání plodin a úhorů vede k větší úrodě.

Přestávají v bodě, kde bude snadné začít znovu

Někteří spisovatelé ukončí psaní uprostřed věty; vždy je snazší pokračovat než začít. Pokud víte, kam budete směřovat, až si příště sednete, dostanete se rychleji dál.

Nenechají se odbýt

„Kdybych tak měl každý den tři hodiny klidu.“ Čas máte jen tehdy, když si z něj uděláte prioritu. Produktivní spisovatelé si nedovolí snadné výmluvy. Když začnou mít pocity sebezapření - tohle nezvládnu, je to příliš těžké, už nikdy nenapíšu dobrou větu - řeknou si, aby se přestali litovat a prostě pracovali.

Vědí, že neexistují žádné zkratky, kouzelné náboje, speciální cvičení nebo zaklínadla.

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj pexels.com

Články s podobnými tématy

Show more
Čas pro sebe po padesátce: nárok, nebo sobectví?
Směřování/Práce

Čas pro sebe po padesátce: nárok, nebo sobectví?

Čtení na devět minut. Čas pro sebe zní jako omluva. Co výzkum říká o laskavosti k sobě, péči o zdraví a motivaci a kde data o čase pro sebe chybí. Plus malé cvičení.

Show more
Cizí očekávání vs. váš život? Tři otázky, než zase řeknete ano
Směřování/Práce

Cizí očekávání vs. váš život? Tři otázky, než zase řeknete ano

Každé ano se dá obhájit. Jak rozpoznat cizí očekávání, co o nich říkají data a kolik doopravdy stojí malé odmítnutí. A co zkusit už tento týden.

Show more
Ve 45 prý máte vědět, co v životě chcete. Je to tak?
Směřování/Práce

Ve 45 prý máte vědět, co v životě chcete. Je to tak?

Co data říkají o moudrosti a jasnosti sebepojetí ve středním věku a proč samotný věk nestačí. Odkud se bere tlak „už bys měl vědět“ a co se mění doopravdy.

Show more
Přátelská síť se s věkem zmenšuje. O nových přátelstvích věda mlčí
Směřování/Práce

Přátelská síť se s věkem zmenšuje. O nových přátelstvích věda mlčí

Přátelská síť se s věkem zmenšuje, to je jasné. O tom, jak v dospělosti navázat nová přátelství, ale věda mlčí. Přehled toho, co víme — a co ne.

Show more
Hodnoty nejsou o seznamu. Záleží na tom, co děláte v úterý.
Směřování/Práce

Hodnoty nejsou o seznamu. Záleží na tom, co děláte v úterý.

Seznam hodnot napíše skoro každý. Jak z kalendáře a výpisu z karty vyčíst, na čem vám záleží, a poznat, že podle toho žijete. Bez dotazníku, s limity.

Show more
Povolání, kariéra, zaměstnání: tři pohledy, ne tři stupně
Směřování/Práce

Povolání, kariéra, zaměstnání: tři pohledy, ne tři stupně

Trojice zaměstnání, kariéra a povolání není žebříček, ale tři různé pohledy na práci. Co k tomu skutečně říká výzkum — a co ne.

Show more
Kdo jste, když zmizí vizitka? Diagnóza pro muže po padesátce
Směřování/Práce

Kdo jste, když zmizí vizitka? Diagnóza pro muže po padesátce

Ztráta práce po padesátce bolí méně, než čekáte. Skutečné téma je, na čem stavíte sebeúctu — na výkonu, nebo na smyslu práce.

Show more
Pět signálů změny kariéry po 50 — který z nich myslí vážně?
Směřování/Práce

Pět signálů změny kariéry po 50 — který z nich myslí vážně?

Pět signálů popisuje věda o práci. Rozeznáte, kdy jde o únavu a kdy o skutečnou změnu kariéry po 50 — bez unáhleného rozhodnutí.

Show more
Po padesátce nejste pomalejší. Jste jinak chytrý — a práce to potřebuje
Směřování/Práce

Po padesátce nejste pomalejší. Jste jinak chytrý — a práce to potřebuje

Jedna schopnost mozku po padesátce klesá, druhá roste – a rozhoduje o tom, na jakou práci jste teď připraven líp než dřív.

Show more
Kariéru po 45 nemusíte začínat od nuly. Měníte kontext, ne sebe
Směřování/Práce

Kariéru po 45 nemusíte začínat od nuly. Měníte kontext, ne sebe

Po 45 neztrácíte na hodnotě, jen měříte jinou veličinu. Zjistěte, co dělá kariérní přechod po 45 úspěšným a jak přenést zkušenosti do nového oboru.

Show more
Odešli jste z role, která vás definovala. Identita nezmizela s ní
Směřování/Práce

Odešli jste z role, která vás definovala. Identita nezmizela s ní

Opuštění role, která vás definovala, identitu nesmaže. Podívejte se, co podle dat nejvíc rozhoduje o tom, jak se vám povede po jejím opuštění.

Show more
Proč strach z peněz brzdí rozhodnutí víc, než je rozumné
Směřování/Práce

Proč strach z peněz brzdí rozhodnutí víc, než je rozumné

Mozek počítá riziko ztráty u peněz jinak než riziko zisku, a proto rozhodnutí o změně práce brzdí strach i tehdy, když čísla vycházejí.

Show more
Jaké jsou vaše hodnoty? Většina lidí to zjistí, až když musí vybrat
Směřování/Práce

Jaké jsou vaše hodnoty? Většina lidí to zjistí, až když musí vybrat

Schwartzova teorie hodnot vysvětluje, proč hodnotový konflikt není vaše selhání, ale struktura. Zjistěte, co evidence o důsledcích dokládá – a co ne.

Show more
„Musím" nezmizí. S věkem přibývá jen jiné „chci"
Směřování/Práce

„Musím" nezmizí. S věkem přibývá jen jiné „chci"

Slib, že po padesátce ubude povinností, evidence nepotvrzuje. Co se doopravdy mění, je důvod, proč pořád něco musíte dělat.

Show more
Věk vadí dřív, než čekáte. A pauza se hodnotí zvlášť
Směřování/Práce

Věk vadí dřív, než čekáte. A pauza se hodnotí zvlášť

Věk snižuje šanci na odpověď na přihlášku už kolem padesátky. Zjistěte, co o návratu do práce po pauze skutečně dokládají data – a co ne.

Show more
Impostorský syndrom nečeká, až budete cítit jistotu
Směřování/Práce

Impostorský syndrom nečeká, až budete cítit jistotu

Impostorský syndrom nemá jedno vysvětlující číslo. Zjistěte, co o něm věda ví — a proč čekání na pocit jistoty není strategie, kterou podpoří data.

Show more
Nezáleží, jak vážně je na tom váš rodič. Záleží, jak moc vás péče tíží
Směřování/Práce

Nezáleží, jak vážně je na tom váš rodič. Záleží, jak moc vás péče tíží

Nejde o počet hodin péče o rodiče, ale o pociťovanou zátěž. Podle dat ani rozšířený mýtus o ženách v péči neobstojí.

Show more
Čas po padesátce: kde začít číst
Směřování/Práce

Čas po padesátce: kde začít číst

Přehled textů o čase, konečnosti, čekání a hodnotách po 50.

Show more
Truchlení za odchodem dětí z domova: máte na něj právo
Směřování/Práce

Truchlení za odchodem dětí z domova: máte na něj právo

Smutek nad odchodem dětí je legitimní, i když ho okolí neuznává a průměrná data nemluví o poklesu spokojenosti. Poctivý pohled na obojí.

Show more
Reverse bucket list: co přestat dělat
Směřování/Práce

Reverse bucket list: co přestat dělat

Reverse bucket list: co přestat dělat. Cvičení bez důkazu