V moderním světě se stále častěji setkáváme s názory, že monogamie není přirozeným stavem, ale spíše kulturním zvykem. Mnozí dnes hledají nové způsoby, jak prožívat vztahy, a to často mimo tradiční model jednoho partnera na celý život. Otevírá se téma otevřených vztahů a různých forem nemonogamie, což vyvolává otázky, zda monogamie ještě obstojí ve své původní podobě. Podle známé psychoterapeutky Esther Perel je současná monogamie „novým pojetím věrnosti,“ které si sami musíme definovat.
Monogamie jako vědomá volba, ne biologická nutnost
Podle Perel je monogamie spíše kulturní a společenskou praxí než něčím, co by nám bylo geneticky dané. Přirozený základ lidského chování nevede k výlučné oddanosti jednomu partnerovi po celý život. Historicky jsme tak nebyli nastaveni, a i když mnoho lidí monogamii volí, jde o volbu spojenou s určitým vnitřním rozhodnutím, závazkem a disciplínou. Tento přístup k monogamii je velmi odlišný od představ minulých generací, které braly věrnost jako neotřesitelný základ vztahu.
V dnešním světě se monogamie stala více ohraničenou „smlouvou“, kterou partneři buď dodržují, nebo se od ní dohodou odklánějí. Přesto, jak říká Perel, je v ní stále prostor pro krásu a stabilitu, pokud si partneři sami definují, co pro ně tato exkluzivita znamená.
Nové možnosti: otevřené vztahy a transparentní nemonogamie
Perel navrhuje, že současné vztahy nabízejí větší škálu možností než kdy dříve. Lidé mohou vybírat z modelů, jako je nemonogamie, otevřené vztahy, nebo „periodická monogamie,“ kde exkluzivita platí jen v určitých fázích života. Důležité je, aby tyto modely byly založeny na transparentnosti a vzájemné důvěře, což otevírá prostor pro tzv. „konsensuální nemonogamii.“ Tento přístup neznamená nedostatek oddanosti, ale spíše přijetí toho, že lidské touhy mohou být různé a že je možné je v rámci vztahu otevřeně sdílet.
Tlak na naplnění osobního štěstí: Nárok na štěstí jako nový standard
Jedním z hlavních problémů dnešních vztahů je, že žijeme v době, kdy se osobní štěstí vnímá jako právo, na které máme automatický nárok. Zatímco dřívější generace byly ochotny obětovat se pro druhé a vnímat vztah jako „vztah dvou rodin,“ dnes převažuje důraz na individuální naplnění. Podle Perel dnes toužíme vztah prožívat více na vlastní úrovni, což může způsobovat zranění, pokud partner či partnerka nejsou připraveni na podobnou míru seberealizace.
To však znamená, že častěji než dříve přichází momenty, kdy se lidé ptají: „Co mi vztah dává?“ Perel připomíná, že tyto otázky, ač jsou platné, mohou snadno přejít do sebestřednosti. Podle ní je důležité nejen přemýšlet o tom, co vztah přináší nám, ale také o tom, co do něj můžeme dát. Každý vztah je partnerstvím, kde je zásadní myslet na potřeby druhého.
Monogamie v digitální době: Fenomén FOMO (fear of missing out) a neustálé hledání toho nejlepšího
Žijeme ve světě, kde máme stále více možností, a to vede k tomu, že se nám těžko dělají závazné volby. Tento jev se nazývá FOMO – strach, že nám něco unikne. V kontextu vztahů to znamená, že mnoho lidí pociťuje obavy, zda si vybrali „toho pravého“ nebo „tu pravou.“ Podle Perel však dokonalý partner neexistuje. Vztah, který funguje, je ten, který jsme sami ochotni budovat a investovat do něj.
Dnešní kultura spotřeby nás učí testovat, vybírat a srovnávat, ale partnera nelze nahlížet jako produkt. Vztah vyžaduje závazek a ochotu investovat do dlouhodobého růstu a přijetí toho, že ne každý vztah bude ideální od počátku. Je důležité přijmout, že partnera „nevybíráme“ jen na základě přitažlivosti, ale na základě společných hodnot a dlouhodobé kompatibility.
Klíčové hodnoty a společné cíle jako základ dlouhodobého vztahu
Perel upozorňuje, že pro vytvoření trvalého vztahu je nutné mít sdílené hodnoty a cíle. Ačkoli můžeme prožívat krásné a hluboké city s lidmi, kteří jsou od nás odlišní, stabilní a dlouhodobý vztah vyžaduje více než pouhé romantické okouzlení. Zásadními prvky jsou podobné vize, hodnoty a cíle v klíčových oblastech, jako je rodina, kariéra, životní styl nebo názory na výchovu dětí.
Rozdíly v názorech na základní hodnoty jsou totiž často tím, co způsobuje konflikty, přestože tyto rozdíly bývají zpočátku přitažlivé. Proto je důležité najít rovnováhu mezi tím, co nás na partnerovi fascinuje, a tím, co nás bude provázet každodenním životem.
Vztah jako vzájemné obohacení: Učení se od druhého
Ve vztazích často nacházíme druhého člověka, který nás obohacuje v tom, co nám chybí. Lidé s obavami ze ztráty sami sebe potřebují partnery, kteří je učí myslet na druhé, zatímco ti, kteří se bojí opuštění, se učí od druhých větší samostatnosti. Podle Perel tak vztah vytváří prostor pro vzájemný růst – partner se stává „chybějícím článkem,“ který nám pomáhá vyrovnat se s vlastním vývojem.
Monogamie jako prostor pro růst, nikoli jako omezení
Esther Perel nám nabízí pohled na monogamii, který není černobílý. Monogamie a věrnost nejsou dogmatem ani něčím, co by nás mělo omezovat. Naopak, správně nastavený vztah může být prostorem pro růst, kde oba partneři respektují své potřeby a společně si definují hranice. Monogamie může být stabilní základnou, pokud ji vnímáme jako součást osobního a vztahového rozvoje.
Podstatné je, že láska a dlouhodobé partnerství nemusí být totéž co exkluzivita – vztah je především o záměru, přátelství a ochotě jít stejnou cestou, kterou si sami definujeme.
Esther Perel je belgická psychoterapeutka, autorka a světově uznávaná odbornice na vztahy a intimitu. Proslavila se svým inovativním pohledem na lásku, sexualitu a moderní vztahy v knihách Mating in Captivity (Tajemství touhy v dlouhodobých vztazích) a The State of Affairs (Stav nevěry). Perel přináší otevřený dialog o tématech, jako je monogamie, nevěra a vztahové dynamiky, a nabízí inspirativní vhledy, které rezonují napříč kulturami a generacemi. Díky své práci na TED konferencích a svému podcastu Where Should We Begin? získala obrovskou popularitu a její nápady dnes ovlivňují způsob, jakým lidé vnímají a prožívají vztahy.
Autor: Tomáš Poucha
Foto zdroj: Pexels.com
Zdroje: text vznikl na základě přednášek a podkladů, se zpracováním video záznamu pomohla AI
Venku je pořád zima, stromy holé a rána studená. A přesto se ozve zpěv. V tu chvíli se nabízí otázka, nezačíná už jaro? Odpověď není ani jednoduché ano, ani definitivní ne. Je to něco mezi.
Dnes racionalizujeme všechno – výkon, únavu, bolest i smysl – a tělo se stává posledním místem, kde se pravda ještě nedá obejít. Ono, prostě, nese důsledky.
Odpočinek jsme povýšili na disciplínu. Naučili jsme se vypínat telefony, sledovat dech a zapisovat spánek do aplikace. Jenže i přesto býváme unavení víc než kdy dřív. A ono nic
Sex není jen o potěšení. Je to fascinující směs biologie, psychologie, kultury a historie. Připravte se na fakta, která vás možná překvapí, rozesmějí i inspirují.
Na první pohled jednoduchá otázka. Ale odpověď vás možná překvapí.
Tělo nepočká na večerní cvičení. Posilte se přímo u pracovního stolu – diskrétně, bez převlékání a efektivně.
Nejde jen o to, kolik toho naspíte. Mnohem důležitější může být, kdy spíte. A jak pravidelně to děláte.
Lenost v sobě nese stigma slabosti a zbytečnosti. Ale co když je to ve skutečnosti signál těla a duše, že je čas zpomalit, přehodnotit, nebo se k sobě začít chovat jinak?
Budíte se rozlámaní, i když jste spali osm hodin? Možná není problém ve věku, ale v poloze, ve které noc co noc trávíte třetinu života.
Mozek funguje na rytmech jako rádio. Nová metoda využívající zvukové frekvence slibuje během čtvrthodiny uklidnit přetíženou mysl – a má za sebou seriózní vědu.
Podzim se hlásí o slovo, ale slunce to ještě nevzdává. Je bezpečné se opalovat i v září? Ano – pokud víte, jak na to. Babí léto může být nejen krásné, ale i zdraví prospěšné.
Zatínáte zuby? Tuhne vám krk? Bolí vás břicho bez zjevné příčiny? Možná na vás nemluví šéf, ale váš vlastní stres. Naučte se číst jeho jemné signály dřív, než z nich bude hlasitý křik.
Módní výzvy slibují zdraví, energii i životní restart. Jenže někdy nám přinesou spíš frustraci než užitek.
Jak je možné, že někteří lidé v osmdesáti letech zvládají paměťové úkoly stejně dobře jako čtyřicátníci? Vědci odhalují překvapivé tajemství.
O tom, že klimatizace je v parných dnech skvělá nikdo nepochybuje, ale jak je to s tím, že může být i zdrojem únavy, kašle či infekcí? Co na to mikrobiologové?
Slovo „ultra-zpracované“ dnes zní skoro jako diagnóza. Ale je to opravdu tak jednoduché, jak se říká? Možná se pod tou etiketou skrývá víc, než čekáte.
Zapomeňme na magických 10 000. Studie ukazují, že 7 000 kroků denně přináší téměř stejné zdravotní přínosy – a ještě nám zbyde energie na radosti života.
Čich je náš tichý společník – pomáhá nám přežít, vzpomínat i milovat. Naučte se, jak funguje, proč je klíčový a jak si jej udržet svěží i ve zralejším věku.
Nová studie ukazuje, že i lidé s genetickou mutací mohou zdravým životním stylem snížit riziko Alzheimerovy choroby až o 60 %.
Paní Panika, speciální díl s Radkinem Honzákem - bonusový, 11. díl našeho oblíbeného seriálu.
