Co kdybyste měli babičku navíc?
Zní to divně. V Dánsku to frčí. Má to překvapivě hodně benefitů, ale i možných řešení a rozhodně se nebudete nudit.
Nebylo by skvělé mít víc laskavých babiček, více zkušených dědů a to nejen pro své děti, ale třeba i pro sebe?
Naši rodiče už možná nežijí nebo nežijí dost blízko na to, aby nám mohli poskytnout svou podporu při pomoci s dětmi nebo i čímkoliv jiným. Ve snaze zaplnit tuto mezeru vytvořilo několik měst v Dánsku "systém bonusových prarodičů", v němž se senioři dobrovolně hlásí jako náhradní prarodiče pro konkrétní rodinu.
Nejedná se o "Ježíškova vnoučata", ale aktivní lidi, kteří prostě jen chtějí mít větší sociální interakci, objevovat nové věci, seznamovat se s jinými ldimi a zejména - být užiteční.
Bonusová chůva například pomůže, pokud jsou děti nemocné, pohlídají psa, zalijí kytky, rádi se podělí o svoje zkušenosti se zahradou. Velice rádi a ochotně nám pomohou s tím, co nás může trápit a jim to udělá radost, dodá symsl, pocit užitečnosti a zapojení.
Jak by to udělal Steve Jobs?
Systém již byl zaveden v Dánsku, ale to neznamená, že si nemůžete něco podobného vytvořit sami. Další pár rukou, jiné zkušenosti pro děti a další zdroj trpělivosti, o který se můžete opřít, mohou být užitečné. Stačí se podívat kolem.
Steve Jobs kdysi poznamenal, že v životě nikdy nepotkal nikoho, kdo by odmítl pomoci, pokud ho o to správně a upřímně požádal. Dokonce si prý, jako malý kluk, vyhledal v telefonním seznamu pana Packarda (ano, toho z Hewlett Packard) a požádal ho o zbytkové součástky. Pana Packarda to tak oslovilo, že mu kromě požadovaného nabídl i prázdninovou brigádu ve firmě.
Zkuste to také. Můžete si tak do života přinést něco, respektive někoho nového, vyřešit problémy a další výhodou je, že se tím také snižuje osamělost starších generací. Nemusíme hned někomu volat, ale můžeme se zkusit rozhlédnout a setkat se s někým třeba prostřednictvím miniknihovny, komunitní zahrady a hlavně se nebát někoho oslovit.
Autor: Tomáš Poucha
