Umíte vygumovat nepříjemné vzpomínky?

Nelíbí se vám něco z vaší minulosti? Tak to jednoduše změňte, není to zase až tak složité

RICHARD VOJÍK

Všechno, co se stalo v minulosti, už neexistuje. Je to jen nehmotně uloženo v našem mozku. Proto jediný, kdo nese naši pozitivní i negativní minulost, je naše paměť. Dalo by se taky říci, že naše vzpomínky i naše myšlenky mají podobnou schopnost měnit náš svět. Tato schopnost je velmi malá. Co ale dokážou ovlivňovat silně, jsme my samotní. Říká se tomu ego nebo osobnost. Lidé říkají „toto jsem já a toto nejsem“ na základě prožité zkušenosti. Naše minulost se tak vlastně neustále obtiskuje do naší budoucnosti, nebo ji spíše ovlivňuje.

Ve spoustě situací nám to pomáhá, ale mnohdy nás to také silně brzdí. Především v případech, kdy něco neprožijeme, nemáme zkušenost, na základě které bychom dokázali budoucnost ve svém životě vytvořit. Pokud nám chyběla rodičovská láska, neumíme být kvalitní rodič, když nám v dětství chyběl otec, ovlivní to v dospělosti naše chování k mužům. Podobný dopad může mít i dětství prožité v chudé rodině na náš vztah k penězům. Pokud nezměníme takzvaný limbický zápis, zůstaneme chudí do konce života.

Kdo může za náš odraz v zrcadle?

K tomu, aby se to dalo lépe pochopit, musíme rámcově vysvětlit, jak funguje mozek a jeho části. Náš mozek se velmi zjednodušeně dá rozdělit do tří oblastí: cortex, limbik a reptil (česky šedá mozková kůra, limbický mozek a plazí mozek).

Cortex má tu úžasnou schopnost uvědomovat si širší souvislosti, kdo jsme, co máme v životě dělat, a umí i plánovat. Je to ta část, která se podívá do zrcadla a porovnáním zjistí, že jsme mimo obecně uznávanou normu a že bychom tedy logicky měli začít cvičit, zdravě jíst a shodit nějaké to kilo. Proč se to nakonec nestane, je vinou limbického mozku, který ovládá naše tělo mnohem silněji než naše vůle (výše zmíněný cortex).

Limbická část mozku je vývojově starší, také se jí říká savčí mozek. Není tak chytrý jako cortex, zato má větší dopad v našem životě. Je to ta část, která jde do ledničky, i když nemáme hlad, část, která je odpovědná za nevěry, závislosti a také často za psychické potíže. Představme si ji jako vašeho psa nebo kočku. Když jim dáte buřta, pokud mají hlad, udělají cokoliv. Když jsou najedení, tak se jim už nic moc nechce. Všem je nám ale jasné, že jim nemá cenu říkat „ukliď po sobě ty chlupy“. To savec nepochopí.

Stejně funguje i náš savčí mozek. Neřeší, jestli jste ženatí, když kolem proběhne hezká holka, zapne se a chce se mazlit nebo kamarádit nebo mít sex. Samozřejmě cortex ví, že to nejde, a tím v nás často vzniká rozpor. Limbický mozek vytváří tyto rozpory hlavně u věcí, které nemáme zvládnuté. Například když nemáme úplně kvalitní vztah, automaticky se toto vnitřní zvíře rozhlíží okolo. Naproti tomu, když jsme spokojení a ve vztahu šťastní, těší se na toho druhého jako pejsek na pána.

Změňte dějiny

Nyní, když chápeme, jak náš mozek funguje, je na čase zamyslet se nad tím, jak to využít a nenechat se ovládat. Jedna z úžasně fungujících možností je přepis limbického otisku. Meditace od Eleny Tonetty, která nám dává možnost se dostat do stopy v mozku, kde je nahraná událost, která nám nevyhovuje, a pak ji hezky přepsat pomocí vizualizace a správného dýchání.

Meditace přepisu limbického otisku

Nejprve se roztancujte, co nejdivočeji to jde, a silně dýchejte. Pak tančete jemně, jako byste cvičili taiči. Věnujte tak 10 minut na každý tanec. Potom si lehněte na podložku a hluboce uvolněte každou končetinu. Nakonec se ponořte do události, kterou jste se rozhodli přepsat. Stále hluboce dýchejte jako třeba v holotropním dýchání a zároveň si událost představujte jinak. Snažte se ji znovu prožít do co největších detailů tak, jak by se vám líbilo ji prožít dnes. Můžete ji dokola vylepšovat, dokud nebudete úplně spokojeni.

Celý článek vyšel v Pravém domácím časopisu č. 2018/09, Původní zení Zde

Články s podobnými tématy