Lucie Niebauerová Waloschková
Kdysi byl příběh a pohádky nedílnou součástí dlouhých zimních večerů v každé rodině. Dnes je často nahrazován počítačem, televizními programy „pro děti“, CD pohádkami a dalšími médii. Jako rodiče můžeme namítat, že doba se změnila a na dlouhé vyprávění není pro všechny další podněty čas. Ale myslím si, že je tomu právě naopak, právě v této době potřebuje dítě příběhy, aby mohlo probudit živé obrazy ve své mysli, ve svém srdci a aby mohly formovat jeho bytost…
V pohádkách se skrývá hluboká moudrost a živé obrazy, do kterých bychom dětem neměli příliš zasahovat. Neměli bychom posuzovat, jestli představy dítěte jsou reálné či nemožné, nebo dítěti podsouvat, jak moc je pohádka strašidelná. Vyprávět pohádku bez přehršle vlastních emocí a výkladů nechává dítěti prostor se s pohádkou setkat podle sebe sama. Dětský svět je přece úplně jiný. Každý může stejný příběh vnímat naprosto odlišným způsobem.
Často jde také o způsob, jakým příběhy vyprávíme. Měla jsem možnost zažít si vyprávění pohádky o Červené karkulce, které mě vyděsilo k smrti, a vyprávění stejného příběhu se stejným koncem, kdy vlka s kameny v břiše hodili do studny, které mě vnitřně nadchlo a které jsem jako dítě chtěla slyšet vždy znovu a znovu. Tu první verzi vyprávěl můj bratranec, když nás chtěl pořádně vystrašit, abychom usnuli a nevylézali z postele, bylo plné emocí a překvapení a strašení. Tu druhou vyprávěla moje babička svým sladkým občas monotónním hlasem, jakoby někde z dálky z vesmíru světa kolem mě.
Jedna paní učitelka v MŠ se rozhodla dětem přiblížit příběh o Červené karkulce tím, že při výletu do zoo začala dětem u výběhu pro vlky vyprávět, že vlk, kterého vidí, je určitě ten vlk z pohádky o Karkulce. A jak to dopadlo? Žádné z dětí jí to nevěřilo. Děti začaly honem argumentovat, že se určitě spletla, protože vlk z Karkulky je mnohem větší a je šedý a vůbec nežije v zoologické zahradě. Pár dětí se rozplakalo, že to přeci nemůže být pravda, že takhle vlk z pohádky nevypadá… Nechme dětem jejich obrazy a jejich fantazii.
Národy, které označujeme jako „rozvojové“ nebo „přírodní“, příběhy žijí a imaginární svět od reality nerozlišují a ani takovou potřebu necítí. Zaujal mě fakt, že Křováci své děti vychovávají pomocí příběhů, a ty jim pak pomáhají přežít v těžkých podmínkách, protože se jejich prostřednictvím naučí vše potřebné právě pro ono přežití.
Indiáni kmene Nutka používali pro každou plavbu rytmický zpěv, který jim umožnil orientovat se na moři, a své děti učili navigační příběhy na pláži. Podle nich pak dokázali plout mezi vzdálenými ostrovy.
Podobně Austrálci používají příběhy jako mapu pro hledání cest v pustině.
Původní znění naleznete v Pravém domácím časopise zde: https://www.pravydomaci.cz/bylo-nebylo-aneb-vypravejme-detem-pohadky/
Když jde o sex, většina lidí se srovnává, mlží, nebo rovnou lže. Přitom „normální“ sex neexistuje. Co na to říká věda a co radí sexuologové?
Pravidelný sex prospívá tělu, vztahu i duši. A někdy je dobré se k němu i trochu přemluvit. Proč je „domácí milování“ lepší než vitamíny a jak ho dostat zpět do dlouhodobého vztahu
Nemáte mezi nimi nááááhodou taky nějaké oblíbené nesmysly? A neděláte si tím úplně zbytečně zle?
Nezapomínáte na sebe a na sex samotný? Jak se více zaměřit na potěšení? Jaké techniky mohou zlepšit naše sexuální zážitky?
Sex (nejen) ve zralém věku je často tabuizovaným tématem. Přemýšleli jste, jakou může hrát roli v našich životech a co všechno přináší?
Rozpoznání správného okamžiku k zásahu a určení vhodného způsobu, jak pomoci někomu truchlícímu, je klíčové.
Kdy jindy, než v období stresu a vánočních příprav se může hodit rychlá a příjemná relaxace, nebo vyčištění hlavy. Víte, co myslíme…
Proč se vlastně stydíme mluvit o intimních věcech, i když jsou pro nás tak důležité? Je to zrovna u vás jeden z těchto důvodů?
Oba termíny jsou spojené s lidskou sexualitou, ale mají různé významy a hlavně přínosy. V podstatě jsou oba velmi příjemné, ale je dobré se na ně podívat trochu více do detailu.
Ve vztahu často očekáváme, že ten druhý bude automaticky vědět, co máme rádi. A také předpokládáme, že co se líbí nám, bude milovat i náš partner. Máme to správně?
Umíte zpestřit a osladit život celé rodině i mimo oficiální svátky a oslavy? Může to být nejen moc milé, ale i překvapivě jednoduché.
Pojďme se podívat a možná jen připomenout pár tipů, jak si vylepšit intimní chvilky a tím ještě více prohloubit váš vztah.
Co je dobré si uvědomit, na co si dát pozor a co je dobré zkusit a změnit v posteli, ale i mimo ní? Proč nemít erotiku na mysli výrazně častěji?
Až se příště někoho zeptáte, jak se mu daří, neberte to jako prázdnou frázi. Zajímejte se o jeho odpověď a nespokojte se s odpovědí "dobře". Má to mnohem více návazností, než by se na první pohled mohlo zdát…
Venku je pořád zima, stromy holé a rána studená. A přesto se ozve zpěv. V tu chvíli se nabízí otázka, nezačíná už jaro? Odpověď není ani jednoduché ano, ani definitivní ne. Je to něco mezi.
Dnes racionalizujeme všechno – výkon, únavu, bolest i smysl – a tělo se stává posledním místem, kde se pravda ještě nedá obejít. Ono, prostě, nese důsledky.
Ve vztahu není důležité, jak často máte sex, ale jaký. Psychoterapeuti vyjmenovali osm typů intimity, které udržují vztah silný, zdravý a především živý.
Odpočinek jsme povýšili na disciplínu. Naučili jsme se vypínat telefony, sledovat dech a zapisovat spánek do aplikace. Jenže i přesto býváme unavení víc než kdy dřív. A ono nic
Někteří lidé v našem životě tiše berou víc, než dávají. Naučte se rozeznat lidi nebo vztahy, které vás tiše ničí.
Chceme znát konkrétní pohled. Otevíráme proto dotazník, abychom pojmenovali realitu bez obhajování a bez útoků. Co jde a co moc ne?
