Tomáš Sedláček: Imaginace střev jako klíč k přežití

Naše tělo je fascinující systém. Z biologického hlediska jsme stále jen sofistikovaná trubice, která přeměňuje přijatou potravu na energii, aby udržela celý tento organismus v chodu. A přesto nám tato jednoduchá premisa dovolila vytvořit komplexní civilizaci, která si nejen plně uvědomuje sama sebe, ale neustále překračuje hranice svého chápání. Tímto fenoménem jsme dospěli až k jazyku, kultuře, ekonomice a dokonce i k umělé inteligenci.

Halucinace spokojených střev

Základní funkcí lidského těla je přežít – dodat střevům a dalším orgánům to, co potřebují. Evoluce nás obdařila rukama, nohama, očima a mozkem, který naší existenci dodává rozměr, který se zcela vymyká fyzičnu. Náš mozek vytvořil svět plný symbolů, významů a vztahů. Co je ale fascinující – všechno toto úsilí může být vnímáno jako „halucinace spokojených střev“, tedy něco, co v zásadě vzniklo proto, aby byl tento základní systém udržitelný.

A přesto je náš svět „virtuální realitou“, kterou si nosíme s sebou – plný emocí, idejí a přání.

Nepřesný jazyk a absolutní význam

Jedním z největších darů lidského mozku je schopnost vytvářet a interpretovat jazyk. Ale co vlastně znamená, když vyslovíme slovo „kočka“? Každý z nás si představí něco jiného: černou, zrzavou, huňatou nebo mazlivou. Naše slova jsou jen symboly – nosiče, které se snaží přiblížit něco, co si každý z nás zpracovává odlišně.

Tato vágnost a schopnost přidávat význam je současně naší největší výhodou i nevýhodou. Dokážeme díky ní tvořit umění, filosofii i vědu, ale zároveň nás vede k nepochopení. Filozof Ludwig Wittgenstein, jeden z největších myslitelů 20. století, to shrnul takto: „O věcech, o kterých nemůžeme hovořit, musíme mlčet.“ Tato věta otevírá dveře k úvahám o existenci „věcí“, které sice nelze popsat, ale přesto jsou reálné.

Smysl ve hvězdách: Kolektivní imaginace lidstva

Historie ukazuje, že člověk má přirozenou tendenci hledat smysl – i tam, kde žádný objektivně neexistuje. Když naši předkové pohlédli na noční oblohu, viděli v uskupení hvězd medvědy, vozíky nebo bohy. Byla to první forma mapování světa. Tato imaginace nám umožňuje otěhotňovat realitu smyslem, který jí dodává hodnotu.

Proč ale žádná civilizace neviděla v hvězdách chaos? Jak je možné, že všechny kultury nacházely v tomto chaosu nějaký řád? Možná je to naše hluboce zakotvená potřeba věřit, že existuje něco víc – struktura, význam, božský řád.

Vztahy, které nás definují

Kromě hledání smyslu vně nás, se lidé zaměřují na vztahy mezi sebou. Antičtí Řekové popsali různé druhy lásky: od slabé charitas (lásky k lidstvu) až po intenzivní eros (milostnou vášeň). Tyto vztahy jsou podstatou naší existence. Bez nich bychom nebyli schopni vytvořit společnost, která funguje tak neuvěřitelně efektivně.

Jak je ale možné, že lidská společnost funguje? Přestože nikdo nikomu neříká, co má zítra dělat nebo co jíst, vše běží jako na drátkách. Zdá se, že fungujeme jako dokonale koordinované mraveniště, jehož pravidla jsou zakotvena v neviditelné síti důvěry, spolupráce a ekonomických vazeb.

Role imaginace v naší kultuře a vědě

Imaginace není pouze atributem umění. Je to základní kámen naší kultury, vědy i ekonomiky. Jak jinak bychom byli schopni vytvořit složitý systém, jakým je například peněžní trh, matematika nebo jazyk? Tyto koncepty nemají objektivní fyzickou podobu, ale přesto na nich stojí celá naše civilizace.

Například číslo jedna. Nikdo z nás neví, jak vypadá. Vidíme symbol, kterým je reprezentováno, ale samotná jednička je abstrakce. Podobně je na tom matematické znaménko plus. Jaká imaginace nás dovedla k tomu, že jej přijímáme jako funkční realitu?

Vesmír jako ekonomika hojnosti: Jak jsme se stali součástí neuvěřitelného příběhu

Ve vesmíru, kde průměrné bohatství činí nulu, je naše planeta oázou bohatství. Ať už se podíváte na tabulku prvků nebo na samotný proces evoluce, naše existence je naprostým zázrakem. Každý kousek naší reality je výsledkem miliard let tvoření – od prvotního chaosu vodíkového vesmíru až po složitou civilizaci, která si dovolí trávit večery filozofováním o významu života.

Matematika zázraků: Pravděpodobnost naší existence

Jak nepravděpodobná je naše existence? Odpověď je ohromující. Pravděpodobnost, že se vesmír zformuje tak, aby obsahoval hvězdy, je nižší než šance, že náhodně zamíchaný balíček 52 karet bude mít dvakrát stejnou posloupnost. Abychom to ilustrovali: pokud byste každou miliardu let udělali jeden krok kolem Země a po každém kole vypařili jednu kapku oceánu, trvalo by to miliardy miliard let, než byste dosáhli stejných čísel, která popisují pravděpodobnost existence našeho vesmíru.

Tento extrémní řetězec náhod není pouze fascinující statistickou anomálií, ale důkazem, že bohatství vesmíru a naší existence má hluboký význam. Každý atom, každá molekula na této planetě je součástí příběhu, který se odehrává miliardy let.

Lidstvo jako tvůrce významů

Jakkoli nepravděpodobná je naše existence, lidstvo si vytvořilo svět plný symbolů, významů a hodnot. Dokážeme se dívat na noční oblohu a vidět souhvězdí, kde není nic než náhodné seskupení hvězd. Naše imaginace nám dovoluje najít smysl i tam, kde žádný objektivně není.

Tato schopnost tvořit významy nám umožnila nejen přežít, ale i vytvořit složité systémy, jako jsou ekonomika, matematika nebo kultura. Přesto však zůstáváme jen zlomkem nekonečné mozaiky vesmíru, jehož pravidla si stále nedokážeme plně vysvětlit.

Hojnost jako základ svobody

Historie ukazuje, že svoboda a bohatství jdou často ruku v ruce. Svobodné společnosti mají větší tendenci k prosperitě a inovacím. Tento vztah není náhoda – je to důsledek lidské schopnosti věřit, riskovat a tvořit. John Maynard Keynes tomu říká anima spirit – duch animace nebo spontánního optimismu, který žene ekonomiku kupředu.

Bez tohoto optimismu by se zhroutily nejen ekonomické systémy, ale i samotný pokrok. Je to právě víra v lepší budoucnost, co umožňuje lidstvu překonávat překážky a nacházet řešení tam, kde je dříve nikdo nehledal.

Závěr: Lidé jako mistři interpretace

Lidstvo je unikátní v tom, že dokáže nacházet význam tam, kde by žádná jiná bytost viděla prázdno. Tato schopnost imaginace nám umožňuje vytvářet nejen vědu a kulturu, ale i smysluplné vztahy a systémy.

Jsme-li „halucinací spokojených střev“, pak tato halucinace vytvořila civilizaci, která dokáže objevovat, tvořit a inspirovat. Naše imaginace je klíčem k přežití – a snad i k porozumění toho, co přesahuje naši fyzickou podstatu. Lidská existence možná není nic víc než série kolektivních příběhů, které si vyprávíme, abychom neztratili smysl. A přesto v nich nacházíme krásu, štěstí a pocit naplnění.

Zdroj: Myšlenky jsou záznamem setkání Čáry v písku ze dne 2.12.2024, kde byl hostem Tomáš Sedláček, ekonom a filozof.

Další myšlenky budou následovat…

Shrnutí a učesání provedl Tomáš Poucha

Foto: Magnoli, David Seibert