Nesmírně plodná autorka sci-fi a detektivních románů a povídek, vědkyně, dvojnásobná matka. Jak je to možné zvládnout v pouhých jednatřiceti letech? Proč je evoluce nepříjemná, ale přínosná?
Rozhovor pro Magnoli Podcast jsme plánovali řadu měsíců, protože mateřské povinnosti logicky vládly Juliinu diáři. „Byla jsem manuálně značně nešikovná, což urychlilo rozhodování kudy dál“, vysvětluje úspěšná popularizátorka vědy svůj přestup od parazitologie k evoluční biologii. Původně přitom chtěla být astronomkou nebo herečkou.
Koho by napadlo, že je sotva jedenatřicetiletá matka dvou malých dětí nejen spoluzakladatelkou Evropského astrobiologického institutu a aktivní vědkyní, ale současně i úspěšnou spisovatelkou sci-fi literatury a také autorkou několika detektivek. „První román jsem vydala v sedmnácti, ale zpětně mi přijde dost naivní“, odzbrojuje nás odpovědí na otázku, co všechno je možné v tak mladém věku stihnout.
- Jak ve svojí tvorbě kombinuje exaktní přístup a představivost?
- Jak ji napadlo udělat ve svém románu z malé zebřičky velkého slona a čím vším jsou pro ni postavy jejích příběhů?
- Jaká vlastnost nás podle ní činí mladšími a šťastnějšími?
- A proč naší civilizaci hrozí nové nemoci, nebudeme-li dostatečně chránit biologickou rozmanitost naší planety a dopustíme destabilizaci přírodních ekosystémů?
A aby toho nebylo málo, během rozhovoru nám Julie naprosto nečekaně odhalila svou vlastní a dlouho utajenou identitu.
Také vás někdy někdo takhle zaskočil?
Audio verzi si můžete poslechnout buď přímo zde:
Nebo na vašich oblíbených podcastových platformách:
Autoři: Tomáš Poucha, David Seibert a Antonín Parma
