To naše dítě je celá moje matka
Proč v našich dětech někdy vidíme své rodiče. A proč nás to dojímá víc, než jsme čekali
Na každém výletě se to ukáže: někdo má itinerář v excelu a budík na minutu, jiný hledá pas ráno před odjezdem. První typ (říkejme mu „A“) vytáhne skupinu do světa; druhý („B“) z té cesty udělá příběh, který stojí za vyprávění. V posledních měsících tohle nepsané rozdělení znovu zpopularizovala videa na TikToku – s lehkou ironií ukazují tření mezi puntičkáři a „go-with-the-flow“ pohodáři a kladou provokativní otázku: Může tohle přátelství vůbec fungovat? Ano – a ještě jak. Tajemství je v tom, že nejde o válku dvou kmenů, ale o rozdílné dovednosti, které se dají skvěle kombinovat. (Trend kolem „Type A vs. Type B“ a jeho limity hezky shrnuje The Independent – mimochodem i s poznámkou, že věda dává přednost plynulým rysům před škatulkami. )
Odkud se vzala „áčka“ a „béčka“ (a proč na ně dát pozor)
Dělení na Typ A/B zavedli už v 50. letech dva kardiologové, Meyer Friedman a Ray Rosenman. Tvrdili, že urputnost, soutěživost a pocit neustálého tlaku (tedy „A“) souvisejí s vyšším rizikem onemocnění srdce. Historie ale má háček: pozdější analýzy odhalily, že část výzkumů v téhle oblasti financoval tabákový průmysl – mimo jiné proto, aby odvedl pozornost od vlivu kouření na zdraví. Dnešní odborníci proto mluví o mnohem slabším, nebo žádném spolehlivém vztahu mezi „Typem A“ a srdečním rizikem.
Současná psychologie proto raději pracuje s „Velkou pětkou“ osobnostních rysů (otevřenost, svědomitost, extraverze, přívětivost, neuroticismus). Jde o škály, nikoli škatulky – každý z nás je mixem různých úrovní těchto dimenzí. Pokud tedy ve vaší partě někdo působí jako neochvějný „A-kapitán“ a jiný jako „B-surfař“, je to spíš rozdíl ve svědomitosti a potřebě kontroly, než dvě odlišné „osobnosti“.
Zajímavý dovětek: právě svědomitost (tedy „áčková“ vášeň pro pořádek, přípravu a dotahování věcí) mívá v průměru dobré dopady na zdraví a délku života – ne proto, že by z lidí dělala askety, ale protože podporuje návyky, které se dlouhodobě vyplácejí.
Když se potká Excel s improvizací
Proč spolu A a B kamarádí, i když to často skřípe? Protože přinášejí různé typy jistoty. „A“ poskytuje předvídatelnost: rezervace, záložní plány, lékárničku. „B“ přináší psychologickou pružnost: když prší, nezboří se svět, jen se změní plán a objeví se nový zážitek. Dohromady tak vzniká tým, který se umí rozjet i nezpanikaří, když se něco zvrtne.
Typické třecí plochy?
Dobrá zpráva: většina konfliktů nejsou „charakterové vady“, ale nesladěná očekávání.
Praktická pravidla pro smíšené přátelství (fungují i v práci)
1) Předem si rozdělte roli „pilot“ a „navigátor“.
Pilot (často A) drží rámec – termín, rozpočet, dopravu. Navigátor (často B) má na starost volné bloky: tipy na podniky, výstřelky a „co kdyby“. Minimalizujete tak dvojí práci i pocit, že někdo „jen sedí na zadku“.
2) „Dvě jistoty, zbytek volný“.
Domluvte se, že dvě věci denně jsou fix (např. památka a společná večeře). Všechno ostatní je otevřené. A dostane-li se skupina do skluzu, vypouští se první položka nad rámec dvou jistot – bez debat. Tohle pravidlo uklidní A i dá prostor B.
3) Pre-mortem místo post-mortemu.
Než se něco rozběhne, zeptejte se: „Jak by to mohlo dopadnout špatně?“ Ať A vypíše rizika (zpoždění, vyprodané vstupenky), B navrhne elegantní improvizace (náhradní výlet, jiný klub). Získáte plán i lehkost.
4) Rotace velení.
Každá další akce má jiného kurátora. A-kurátor se zaváže nevyplnit 20 % programu (ano, záměrně), B-kurátor naopak musí zamluvit alespoň jednu věc dopředu. Dlouhodobě to krotí frustraci a učí obě strany dovednosti té druhé.
5) Debrief u kávy (ne u výbuchu).
Po akci si dejte 15 minut: co fungovalo, co příště vynechat. Krátce, bez obviňování. Z malých úprav se časem stane vysoká kultura přátelství.
Krátký sebetest: kde jste dnes – a kde chcete být?
Zaškrtněte si, co s vámi rezonuje víc – A nebo B?
Většina z nás bude „A-B mix“ – a to je dobře. Doplňte si navíc otázku: „Kde bych chtěl/a přibrat svaly?“ Ať už je to kousek svědomitosti (třeba jedna rezervace týdně), nebo naopak drobná dávka spontaneity (neplánovaný oběd u nového bistra).
Dvě vědecké poznámky pro klid v duši
Tipy na „mikro-zvyky“, které sbližují A i B
Závěrem
Přátelství mezi puntičkářem a pohodářem není kompromis z nouze. Je to partnerství dvou odlišných kompetencí. „Áčko“ umí věci rozhýbat a dotáhnout, „béčko“ jim dává barvu a lehkost. Když si nastavíte pár jednoduchých pravidel, přestanou vás ty rozdíly unavovat a začnou vás obohacovat. A to je v životní fázi, kdy času i energie není nazbyt, možná ta nejlepší investice.
Autor: David Seibert, Tomáš Poucha
Foto: Pexels.com
Zdroje