Proč se chováme (zase) jako dítě?
Po celý rok jsme "dospělí". Jakmile se setkáme s rodinou, najednou se cítíme jako puberťáci. Proč se tak snadno vracíme do role dítěte? A hlavně – co s tím?

Rodinné drama: Kořeny v dětství
Naše chování v blízkých vztazích, je často výsledkem raných zkušeností s rodiči. Podle teorie attachmentu, kterou vytvořil psycholog John Bowlby, si každý z nás během dětství vybudoval vzorec chování, jak reagujeme na blízké lidi. Tento „attachmentový vzorec“ je jako emocionální otisk – a ovlivňuje, jak komunikujeme, jak zvládáme konflikty, ale také, jak reagujeme na stresové situace.
Vztahy v rodině jsou unikátní – hluboké, intenzivní, někdy komplikované. I když jsme už dávno dospělí, tyto rané vzorce často přetrvávají. Pro někoho je rodina zdrojem bezpečí a porozumění, pro jiného zase místem, kde se cítí nepochopený nebo pod tlakem. A tyto staré dynamiky se snadno znovu aktivují, zvlášť když se vrátíme do prostředí, které je tolik spjaté s naším dětstvím.
Proč svátky mění pravidla hry?
Představte si, že celý rok běžíte maraton nezávislosti. A pak přijdou svátky – čas, kdy se vracíte do „hnízda“, kde jste strávili své formativní roky. Jenže to hnízdo nese nejen vzpomínky na radostné chvíle, ale i na nedořešené konflikty. Navíc do toho všeho přichází stres z příprav a očekávání dokonalých Vánoc.
Rodinná setkání často vyvolávají takzvané spouštěče emocí. Najednou vás rozčílí věta rodiče, která by vás u třeba kolegy z práce nechala chladným. Nebo se s bratrem začnete hádat o to, kdo z vás byl oblíbenější dítě, i když je vám oběma přes čtyřicet. Naše mysl reaguje na tato setkání jako na návrat do minulosti, což spustí staré vzorce chování.
Věda na naší straně: Jak funguje attachment?
Teorie attachmentu rozděluje vzorce chování do dvou hlavních skupin:
- Bezpečný vzorec: Lidé s tímto vzorcem mají pozitivní vzpomínky na dětství, cítí se v rodině přijímáni a dokáží otevřeně komunikovat. V dospělosti zvládají konflikty klidněji a jsou méně náchylní ke stresu.
- Nejistý vzorec: Tato skupina zahrnuje lidi, kteří buď reagují vyhýbavě (mají tendenci se distancovat, aby se ochránili), nebo naopak úzkostně (vyžadují neustálé potvrzení své hodnoty).
Podle výzkumů přibližně 40 % lidí spadá do nejisté skupiny, což znamená, že jejich vztahy s rodinou mohou být komplikovanější. A právě svátky, plné očekávání a emocí, často tyto vzorce ještě více zvýrazní.
Jak zvládnout návrat „domů“?
Pokud vás rodinné setkání spíš stresuje než těší, existuje několik strategií, jak se s tím vypořádat:
- Připravte si mentální plán: Ještě před setkáním si promyslete, co od něj očekáváte. Zvažte, jaké situace by vás mohly vyvést z rovnováhy, a připravte si reakce.
- Vnímejte přítomnost: Když vás ovládne negativní pocit, zkuste se na chvíli zastavit. Hluboký nádech a výdech vás vrátí do přítomného okamžiku.
- Nastavte hranice: Nebojte se říct „ne“, pokud vás rodina zatěžuje požadavky, které jsou pro vás příliš. Mít své limity není sobecké, ale zdravé.
- Dopřejte si čas o samotě: Rodinné oslavy bývají intenzivní, proto si během dne najděte chvíli, kdy budete sami. Může to být krátká procházka nebo čas na knihu.
Nechte minulost, ať je minulostí
Možná si teď říkáte, že se starých vzorců nikdy nezbavíte. Ale pravda je, že to jde – chce to jen čas a práci na sobě. Klíčem je pochopení. Když si uvědomíte, proč reagujete určitým způsobem, můžete se naučit reagovat jinak. A co je na tom nejkrásnější? Můžete být těmi, kdo vytvoří v rodině novou tradici – tradici otevřenosti, respektu a porozumění.
Takže když budete slavit nový rok s rodiči, usednete k oslavě nebo za rok zase ke štědrovečernímu stolu, zkuste si připomenout, že na tom nezáleží, kdo si vezme poslední vanilkový rohlíček. Důležité je, že jste spolu – a že si dovolíte být dospělými, kteří už nemusí bojovat o pozornost.
Autor: David Seibert
Foto zdroj pexels.com
Zdroje:
- https://link.springer.com/article/10.1007/s10578-015-0540-4
- https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-030-92002-9_40
- https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0080812
- https://www.researchgate.net/publication/355824877_Attachment_Theory_as_a_Lens_to_Explain_Accommodation_Nonaccommodation_and_Loneliness_in_Relationships_between_Middle-Aged_Parents_and_Young_Adult_Children