Je prokázáno, že hudba spojuje jednotlivce i celé národy. Na legendárním londýnském stadionu ve Wembley se ale propojila rovnou s celým vesmírem. Co se tam stalo?
Z jednotlivých zážitků skládáme mozaiku svého života a některé mají dokonce to kouzlo, že vás bez ohledu na věk, národnost či osobní situaci dokáží nadevše povznést a podívate se tak i sami do sebe. Jak je to možné? O jednom takovém je tento text.
Byl to nezapomenutelný den. Americká kapela Foo Fighters pozvala na jedno místo rodiny, blízké přátele a světoznámé hudební legendy, aby společně s 85.000 fanoušky z celého světa uctili památku svého předčasně zesnulého přítele, hudebníka Taylora Hawkinse (50).
26.března 2022, Londýn, kolem páté ráno
Vrtěl jsem se v hotelové posteli a nemohl spát. Zážitky předešlých nocí se mnou stále cloumaly, ale kamarád dřímal a nechtěl jsem ho rušit. Sepsal jsem emotivní popis rozlučky Phila Collinse a “jeho” Genesis s kariérou jako facebookový status a když mě ani tohle neunavilo, surfoval jsem po ohlasech na včerejší Skunk Anansie v Brixton Academy, kteří se v mých očích zrovna moc nepovedli. Začal jsem se zčistajasna těšit na Foo Fighters, lístky na červnovou show v Berlíně máme s mojí ženou a přáteli dávno v šuplíku… ta zpráva BBC v mobilu mi ale rozbušila srdce. „Ty vole to je strašný. Taylor v noci v Bogotě umřel…“ vysoukal jsem ze sebe v šoku na spícího kolegu. Kapela je jako rodina. Ne každá, ale ta jejich mezi takové patří. Po Kurtu Cobainovi zemřel Davu Grohlovi další brácha. Bylo to jako zlý sen.
2.září 2022, Londýn, kolem páté odpoledne
Už cesta z Letiště Václava Havla měla zvláštní nádech. Potkali jsme pošetilce (postarší auditor z velké čtyřky), který se těšil jak malý kluk a vyprávěl nám cestou k letadlu, jak po celém světě shání plákáty z turné kapel jako investici a Prince viděl snad 28x… dost se potil, byl trochu otravný, ale kdo z nás někdy není. Sice se těšíte na plejádu slavných umělců a přemýšlíte o možné dramaturgii takové neopakovatelné události, ale trochu se vám svírá žaludek i hrdlo. Po celých 5 měsíců od Taylorovy smrti probíhala mezi fanoušky z celého světa pospolitá interakce s kapelou a už i zájem o vstupenky (údajně se k online koupi registrovalo přes 2 mil. lidí) vykazoval známky něčeho mimořádného.
Kdo zažil nečekaný odchod někoho blízkého, dovede se do kapely v čele s Grohlem vžít. Ubytovali jsme se a poté odjeli ke stadionu se záměrem nakoupit si památeční trička den předem. U výstupu z metra na Wembley Park jsme ale jen otevřeli pusy. Několikahodinová fronta na merchandising připomínala pouť do Santiago de Compostela. Už jen z toho pohledu vlhly oči. Vzpomněl jsem si najednou na kámoše, kteří byli mladší a už tu nejsou. Co se tu asi bude dít zítra.
3. září 2022, Londýn, kolem poledne
Vyrážíme směrem ke stadionu. Před očima se člověku vybavují snad všechny velké koncerty, které zažil a že jich bylo. Třeba poprvé U2 nebo Pink Floyd, když vám je sotva dvacet. Ale dnes to bylo jiné, něco jako jít na pohřeb a oslavu zároveň. Začínám za střízliva pochybovat o svojí psychice a před kámošem v metru skrývám dnešní první slzy při pohledu na náctiletého zrzavého kluka s nápisem TH na tváři. Jako by bylo něco ve vzduchu, jen to neumíte pojmenovat. Sledujete množící se kapelová trička všech žánrů v londýnském metru a odhadujete, ze které země nebo kontinentu ten či onen fanoušek dorazil. Mrkáme na sebe, mladí i starší, jako bychom se dávno znali. Někdy prohodíme i pár slov. Jerusalem, Glasgow, Milán, taky Brno. Bude to globální party.
Napětí v pitu
Po několika hodinách čekání a všudypřítomném napětí nastoupila na minutu přesně za světla celá kapela civilně bez nástrojů na pódium a Dave Grohl se viditelně nemohl nadechnout, natož zahájit svou řeč. Máme štěstí, jsme opravdu blízko pódia. Dave mikrofon několikrát přiložil na ústa, ale nešlo to. Už při cestě z backstage se mu podlamovaly nohy. Jen jsme se na sebe podívali, pak kolem sebe na ostatní, pak znovu na backstage nabitou jejich rodinami, dětmi a blízkými a tady by mohl text v podstatě končit. Těžko by totiž čtenář uvěřil, že jeho autor nesnáší patetismus či jakékoliv zbožštění kohokoliv, natož svých oblíbenců. Tady šlo ale o něco jiného. My, dospělí chlapi a otcové rodin jsme najednou brečeli jako želvy. Manažeři, pošťáci, muzikanti, bankéři, samozřejmě i ženy kolem, ale hlavně chlapi. Prakticky po celý večer se nechápavě díváte kolem sebe a říkáte si, jak je to jen možné, že to nejde zastavit a co s vámi ta atmosféra dělá. Čeho jste vlastně přítomni.
Setlist desetiletí
6 hodin a 50 písní v podání tolika legend, neočekávaných složení kapel a výběru písní. Koncert, který se před očima proměnil v nejneočekávanější festival radosti i pláče. Na jednom pódiu se s mladším kámošem přijdou rozloučit Beatles, Led Zeppelin, Queen, The Eagles, Rush, Pretenders, The Police, AC/DC, Metallica, Van Halen, Oasis, Queens of the Stone Age a další a další umělci. Koho by napadlo, že v těchto sestavách zahrají třeba Bowieho Let's Dance nebo Helter Skelter se sirem Paulem? Snažíte se to předat alespoň pár lidem, pořád někdo volá jaké to bylo, ale nejde to. Ani po návratu domů. Pokaždé když se nadechnete a začnete o tom mluvit, adrenalin rozklepe váš hlas i prsty na rukou. Tak niterný to byl zážitek.
4.září 2022, Londýn, Stansted, dopoledne
„Promiň že brečim, já to prostě nechápu ale jak o tom včerejšku začnu mluvit…“ omlouval se mi vysoký, tak pětapadesátiletý podnikatel z Madridu druhý den ráno na letišti. Pod flanelovým sakem měl triko Led Zeppelin a na ruce stejně červenou pásku jako já, proto mě oslovil. Znali jsme se tak tři minuty, pak hned zmizel.
21.září 2022, Praha, deštivý podvečer
Blíží se druhý a poslední koncert k poctě Tayloru Hawkinsovi, tentokrát v Los Angeles. S odstupem takřka tří týdnů se mi konečně v hlavě srovnávají myšlenky a nacházím slova, kterými kamarádovi do telefonu stručně popisuji, čeho jsme byli svědky. Sám sebe překvapuji, jaký volím slovník, když povídám: „Hele snad se nebudeš smát, když Ti starej ateista řekne, že tam nad námi Taylor lítal a usmíval se. A musel bejt moc šťastnej, když viděl, jak mu to tam nahoru posíláme… když to v My Hero bušil jeho šestnáctiletý kluk, byl to emocionální masakr.“ Nesmál se mi, prý to bylo cítit i na dálku z živého přenosu.
O blížícím se tribute koncertu v Los Angeles (27.9.) i zmíněném londýnském se více dozvíte ZDE.
Autor: Antonín Parma
Foto zdroj Magnoli
