Petr Horký je muž mnoha tváří – režisér, cestovatel, polárník, moderátor a především vypravěč, který se nebojí klást otázky a hledat odpovědi. Ve své práci spojuje vášeň, zvídavost a upřímnost. V rozhovoru pro Magnoli.cz odhaluje, co ho pohání, jak překonává životní výzvy a proč je důležité být sám sobě dobrým parťákem.
Sen o medicíně, který skončil trojkou z chemie
„Od malička jsem chtěl být doktorem,“ začíná své vyprávění Horký. Fascinovalo ho lidské srdce a už jako dítě snil o tom, že bude kardiologem. Na gymnáziu však přišla rána, která všechno změnila. „Dostal jsem trojku z chemie. Měl jsem do té doby jen samé jedničky a věřil jsem, že doktor musí být bezchybný. Ta trojka pro mě znamenala konec.“
Místo lékařské fakulty zamířil úplně jiným směrem. Založil kapelu, začal moderovat a objevoval svět komunikace. „Zpětně si říkám, že to byla ta nejlepší náhoda, která mě mohla potkat,“ přiznává. Hudba mu ukázala radost ze sdílení emocí, což se později stalo základem jeho filmové tvorby.
Dokument jako cesta k pravdě
„Dokumenty jsou pro mě způsobem, jak něco říct světu,“ vysvětluje Horký. Ale jeho přístup není povrchní – dbá na to, aby každý jeho projekt měl duši a byl autentický. „Diváci poznají, když jim něco hrajete. Pravda a opravdovost je to, co ve filmu musí být.“
Jedním z jeho nejambicióznějších projektů je dokument „Civilizace: Dobrá zpráva o konci světa“, na kterém pracoval celých sedm let. „Šlo mi o to otevřít diskusi o naší společnosti, o tom, co nás spojuje a co nás může zachránit,“ říká.
Polární výpravy: Cesta do vlastního nitra
Kromě filmu je pro Horkého zásadní také cestování. Zúčastnil se několika polárních expedic, včetně výprav na severní i jižní pól. Tyto cesty nejsou jen fyzickou výzvou, ale především příležitostí poznat sám sebe.
„V extrémních podmínkách nemáte šanci utéct před sebou samým. Každý den se ptáte: Proč tady vlastně jsem? A když najdete odpověď, jste silnější,“ vysvětluje. Právě během těchto výprav si utvrdil svou schopnost být sám sobě dobrým společníkem.
Projekty, které musí rezonovat
Horký vybírá své projekty pečlivě – musí mu dávat smysl a rezonovat s jeho osobním pohledem na svět. „Každý film, na kterém pracuji, je jako vztah. Musím ho milovat, jinak bych ho nedokončil.“ Tato vášeň mu pomáhá překonávat i ty nejtěžší momenty.
Příkladem je právě „Civilizace“. „Sedm let je dlouhá doba. Byly chvíle, kdy jsem měl pocit, že svět dělá všechno proto, aby ten film nevznikl. Ale když do něčeho dáte celé své srdce, nemůžete to vzdát.“
Odkaz minulých generací
Jedním z hlavních témat Horkého tvorby je odkaz – jak ten vlastní, tak i odkaz lidí, kteří ho inspirovali. Mezi jeho největší vzory patří Miroslav Zikmund a Thor Heyerdahl. „Oba měli jedinečný dar vidět svět v souvislostech. Díky nim jsem pochopil, že není důležité jen něco vytvořit, ale i předat to dál.“
Právě myšlenka odkazu rezonuje i v jeho pohledu na dnešní digitální svět. „Dnes vše ukládáme elektronicky. Co když se to jednoho dne vypne? Zůstanou po nás jen trosky, žádné myšlenky. To mě zneklidňuje,“ přiznává.
Být sám sobě dobrým společníkem
Na otázku, co považuje za svůj největší životní úspěch, odpovídá překvapivě prostě: „Že jsem se naučil být sám sobě parťákem. Pokud nejste v míru sami se sebou, nemůžete být v míru ani s ostatními.“
Tuto lekci si odnesl nejen z polárních výprav, ale i z dlouhých hodin stříhání filmů a práce na projektech. „Každý člověk potřebuje čas sám pro sebe, aby si utřídil myšlenky a pochopil, co je pro něj důležité.“
Poselství pro budoucnost
Petr Horký je mužem, který spojuje vášeň pro poznávání světa s hlubokým respektem k lidské duši. Jeho příběh není jen o úspěchu, ale o hledání rovnováhy, autenticity a smyslu v každém kroku, který udělá.
Jeho poselství je jasné: „Život je příliš krátký na to, abychom se báli být sami sebou.“
Celý rozhovor najdete ZDE.
Foto: Magnoli.cz
Autor: Tomáš Poucha, pro transkripci jsme si pomohli umělou inteligencí
Zdroj: Rozhovor Magnoli s Petrem Horkým
Už opět je na Čarách ekonom Tomáš Sedláček a s ním otázka, která je větší než technologie samotná. Co zůstane z práce, smyslu a lidskosti, když logiku i výkon převezmou algoritmy?
Proč mechanická oprava těla nestačí a kde se rodí naše bolest? O tom bylo další inspirativní setkání
Proč si obout kanady a obléct uniformu ve čtyřiceti? Poslechněte si inspirativní podcast s nekonvenční ženou!
Bolest je jen špička ledovce. Známý fyzioterapeut o tom, jak emoce mění naše svaly a proč prášky a doplňky stravy často nabízejí jen falešnou zkratku.
Jak souvisí výchova v dětství s migrénou ve čtyřiceti? Známý fyzioterapeut vysvětluje, proč je pro uzdravení těla nezbytné najít ztracenou sebeúctu.
Příběhy úspěšných umělců i odkaz Davida Stypky. Martin Červinka otevřeně o tom, co obnáší role mentora a jaké to je, když se talent „utrhne ze řetězu“.
Objevil Farnou, Ztraceného a další hvězdy. Martin Červinka v rozhovoru odkrývá, jak funguje čich na talenty a proč v hudbě intuice stále vítězí nad čísly.
Přinášíme vám speciální vánoční reprízu jednoho z nejhlubších a nejdojemnějších rozhovorů našeho podcastu Magnoli Universe.
Když se hudba stane terapií. Zpěvačka a autorka Klára Vytisková popisuje, proč je česky blíž k lidem – a co jí dává opravdový klid.
Zpěvačka Klára Vytisková v rozhovoru o desce Vega, mateřství, harmonickém partnerství, zpomalení i o tom, proč už nechce nic skrývat – ani za jazyk, ani za kostým.
Co ji ještě překvapuje na lidech? Dokumentaristka Helena Třeštíková o sledování života, vnoučatech i stínu veřejného prostoru.
Jak poznat, že je příběh hotový? Helena Třeštíková ukazuje, že dokument je hlavně o překvapení, empatii a čase.
„Chtěla jsem, aby moje knížka – i když je pohádková – mluvila o smrti s lehkostí. Aby to dítě i dospělý mohli unést", říká její autorka.
Smrt jako setkání, mateřství jako zemité probuzení a děda jako strom. Petra Nesvačilová mluví o tom, co většina radši přechází.
Nová kniha Josefa Formánka vznikla z rozchodu – a proměnila bolest v klid.
„Klid nenajdete na dovolené, ale v sobě,“ říká autor nové knihy Zamilovaný poutník, který přešel Evropu pěšky.
Každý máme ve svém okolí někoho, kdo s něčím bojuje. S alkoholem, s prací, s mobilem, s představou o sobě. O těchto bojích byl večer s Josefem Formánkem.
Zpěvačka a vítězka první slovenské Superstar otevřeně o terapii, úzkostech, duševním zdraví, ale i o lásce, hudbě a demokracii.
Vítězka první slovenské Superstar o tom, jak přežila očekávání, ztratila se – a znovu našla samu sebe.
Každý máme ve svém okolí někoho, kdo s něčím bojuje – s alkoholem, s prací nebo třeba s mobilem. Závislosti nejsou jen o těch, kdo pijí. Jsou i o těch, kdo vedle nich žijí. Právě o tom bude další večer s Josefem Formánkem.
