Od newyorské Carnegie Hall přes drážďanskou či pařížskou operu dobyla jako mezzosopranistka všechny světové operní scény. Nikdy si nebrala servítky říkat co si myslí. A také kdysi vyhořela.
S Dagmar Peckovou je ohromná legrace. Umí si ji ale především dělat sama ze sebe a vyhýbá se jakýmkoliv škatulkám. Říká, že neumí držet zobák, a touží po spravedlnosti pro všechny.
„Když člověk v sobě nemá kulturno, musí být ten život krutý. Umění odpradávna přece pomáhalo lidem překonat kruté situace…“ říká s vášní sobě vlastní žena malá postavou, nicméně s velkým srdcem a odhodláním měnit svět k lepšímu. Miluje jídlo, cestování a její život je mimořádně barevný.
Od prvního pohledu do očí ji nedokážete zařadit do žádné škatulky i proto, že se tomu vším, co dělá vytrvale brání. Dagmar Pecková nežije z úspěšné minulosti, ale založila hudební festival Zlatá Pecka a dokonce se stala herečkou přesto, že to byl pro divadelní tvůrce docela risk. „Nevím sice nic, ale zkritizuji Tě!“ říká o české nátuře s nadhledem a nezapomene dodat, že naše oči jsou dveřmi přímo do duše.
- Jak vnímá škatulky a vyčnívání v životě?
- Co se skrývá za její velkohubostí?
- Jak velká pokora je nutná pro mezinárodní úspěch?
- A jak odpočívá poté, kdy zcela vyhořela?
Poslechněte si rozhovor s úspěšnou ženou, která má tolik energie a chuti do života, až vás tím nejen okouzlí, ale i inspiruje k vystoupení z vlastního stínu.
Podcast najdete na vašich oblíbených podcastových platformách:
Autoři: Tomáš Poucha, David Seibert a Antonín Parma
Foto zdroj Magnoli
