„Muzika mi to vrací. Když ji dělám naplno, je to jako bych se vrátil domů“, říká legendární český muzikant Michal Prokop. Jeho nové album Ostraka vychází 25.dubna 2025.
Hudebník, moderátor, politik, vzdělanec – Michal Prokop je bez přehánění jedním z nejpozoruhodnějších lidí své generace. V otevřeném a hlubokém rozhovoru s Tondou Parmou z Magnoli se dotýká těžkých momentů, návratů, pochyb i víry, že i ve složité době má smysl tvořit. A právě teď finišuje novou desku, jejíž vydání je za dveřmi.
Silné ticho před hudbou
Rozhovor otevírá vzpomínka na mimořádně těžký večer – předloňský vánoční koncert, který se konal pár hodin po tragédii na Filozofické fakultě. Prokop si vzpomíná, jak se o střelbě dozvěděl těsně po zvukové zkoušce:
„Přišla produkční, sdělila mi, co se stalo. A najednou bylo na mně rozhodnout, jestli se bude hrát.“
Rozhodování trvalo dlouho. Nakonec vyšel sám na prázdné jeviště a pronesl několik silných slov, než zazněla první nota. „Chtějí nás rozklížit, zastrašit. A právě proto musíme hrát dál,“ řekl tehdy publiku. Dnes přiznává, že měl husí kůži z toho, jak hluboce publikum jeho postoj ocenilo.
Comebacky, které nečekal
Prokop o sobě říká, že je mistr návratů. Vlastně to jsou dva plnohodnotné comebacky – jeden v 80. letech po období nejistoty a rozpadlé kapely, druhý po roce 2006, po dlouhé etapě v politice a televizi.
„Myslel jsem, že po 17 letech bez desky mě už nikdo nechce slyšet. A najednou byla Lucerna plná.“
Zlom přišel s albem Poprvé naposledy. Dnes říká, že tehdy vůbec nečekal, že ještě někdy bude hrát tak intenzivně. „Já si šel pro radu k Richardu Tesaříkovi, jestli bych si mohl půjčit pár kluků do dechové sekce. Říkal jsem mu – hele, jen na rok. No a hrajou se mnou doteď.“
Nová deska? Díky mladým klukům z kapely
A právě tahle chemie s novými spoluhráči je i hybatelem nové desky, kterou Prokop dlouho připravoval. Tři z mladších členů kapely mu začali spontánně posílat dema s texty Michala Bulíře – a on překvapeně zjistil, že ho to inspiruje natolik, že sám zasedl k práci.
„Vzali mě ztečí. A to mě rozhejbalo. Vzniklo 12 písniček. Něco je ode mě, něco od nich. Mám radost.“
Deska se bude jmenovat Ostraka. „Je v tom naděje, reflexe, i taková zvláštní pokora. Jednu píseň jsem napsal o konci. O tom, že jednou přijde, ale že ještě není čas. Nevěděl jsem, jestli si to vůbec můžu dovolit zpívat.“
Čeština, streamy a umělá inteligence
Jak se dívá na dnešní hudební svět plný streamovacích platforem a TikToku?
„My jsme sháněli písničky na burzách, nahrávali je z rádia. Dnes máte všechno na kliknutí. Je to super, ale je toho moc. A hudba ztratila výjimečnost.“
Na jazyk je Michal Prokop obzvlášť citlivý – a vadí mu, jak se i čeština mění pod tlakem globalizace. „Streamovací služba – budiž. Ale proč říkáme backstage, když máme zákulisí? Je to někdy touha po světovosti, která spíš rozbíjí jazyk.“
S jistou obavou mluví i o umělé inteligenci: „Tohle mi děsí. Není to zatím uchopené. A to, že dneska může desku natočit kdokoliv v kuchyni, má svoje kouzlo, ale i hrozbu.“
Politika, která ztratila smysl
Prokop je jeden z mála hudebníků, kteří se přirozeně stali i politiky. V devadesátkách byl poslancem, náměstkem ministra, později šéfem Rady Českého rozhlasu. Dnes politiku sleduje spíš se smutkem.
„Z politiky se vytratily cíle. Dneska už jde jen o moc. A moc sama o sobě je prázdná.“
Na otázku, zda věří, že se to zlepší, odpovídá opatrně optimisticky:
„Věřím, že přijdou noví lidé. V historii vždycky přicházejí vlny. Jen se bojím, aby ta dnešní civilizační úroveň – s internetem, jadernými zbraněmi – nepřinesla nevratné chyby.“
Co nám promíjí čas
Když se řeč stočí k jeho písni Snad nám naše děti prominou, Prokop přiznává, že ji dlouho nehrál – považoval ji za výpověď své generace před rokem 1989. Ale dnes ji zpívá znovu.
„Ta píseň je bohužel nadčasová. A výčitky zůstávají. Neudělali jsme všechno, co jsme mohli. Ani pro děti, ani pro jazyk, ani pro planetu.“
Hudba mu ale dává sílu. „Vrací mi, co jí dávám. A když jednou nebudu moct hrát, bude po mně.“
Ale zároveň dodává s úsměvem: „Willy Nelsonovi je přes devadesát. Rolling Stones vydali desku, která válcuje žebříčky. Tak proč bych měl končit já?“
Co si z rozhovoru odnést?
Lidskost: V každém slově je cítit, že Prokop není jen pozorovatel doby, ale stále její součástí.
Moudrost: Nehraje si na všeuměla, přesto dokáže pojmenovat věci přesně a s citem.
Naděje: I když mluví o krizích, vždy hledá, jak z nich ven.
Michal Prokop je důkazem, že když máte co říct, věk není překážka. A že hudba – pokud je opravdová – může spojit i ty nejrozdílnější světy.
Celý rozhovor pro Magnoli Universe si můžete poslechnout ZDE
Autoři: Antonín Parma, David Seibert a Tomáš Poucha
Foto: archiv Magnoli
Zdroj: Magnoli Universe
Článek vznikl s podporou AI.
