Hormony jsou chemické látky produkované různými žlázami napříč vaším tělem. Cestují krevním řečištěm, působí jako poslové a hrají roli v mnoha tělesných procesech. Jednou z těchto důležitých funkcí je, že pomáhají regulovat vaši náladu.
Je známo, že některé hormony pomáhají podporovat pozitivní pocity, včetně štěstí a potěšení. Mezi tyto "hormony štěstí" patří:
Co můžete udělat pro to, abyste pomohli produkovat více těchto přirozených látek zlepšujících náladu?
Běžte ven
Chcete zvýšit hladinu serotoninu? Skvělým způsobem je trávit čas venku na slunečním světle. Můžete zkusit několikrát týdně strávit venku apoň 15 minut.
Najděte si čas na cvičení
Pokud jste již slyšeli o "běžeckém opojení", možná víte o souvislosti mezi cvičením a uvolňováním endorfinů. Cvičení však nepůsobí pouze na endorfiny. Pravidelná fyzická aktivita může také zvýšit hladinu dopaminu a serotoninu.
Chcete-li toho ze života vytřískat ještě:
Smějte se s přáteli
Smích samozřejmě neléčí trvalé zdravotní problémy. Může však pomoci zmírnit pocity úzkosti nebo stresu a zlepšit špatnou náladu zvýšením hladiny dopaminu a endorfinů.
Uvařte (a vychutnejte si) oblíbené jídlo s milovanou osobou
Tento tip by teoreticky mohl podpořit všechny čtyři hormony štěstí. Požitek z jídla může spolu s endorfiny vyvolat uvolňování dopaminu. Sdílení jídla s někým, koho máte rádi, a sblížení při jeho přípravě může zvýšit hladinu oxytocinu.
Hladinu hormonů mohou ovlivňovat i některé potraviny a doplňky stravy:
Poslouchejte (nebo tvořte) hudbu
Hudba může povzbudit nejeden z vašich hormonů štěstí. Poslech instrumentální hudby, zejména té, při které vás mrazí, může zvýšit produkci dopaminu v mozku. Ovšem, pokud vás hudba baví, může vám k dobré náladě pomoci poslech prakticky jakékoli hudby, která se vám líbí. Tato pozitivní změna vaší nálady může zvýšit produkci serotoninu. Při provozování hudby, zejména ve velké skupině, můžete také zažít uvolnění endorfinů.
Meditujte
To není nic nového, určitě už víte o mnoha přínosech meditace pro zdraví - od zlepšení spánku po snížení stresu, či zvýšenou produkci dopaminu. Nejste si jisti, jak začít? Není to tak těžké, jak si možná myslíte – už jsme o tom nejednou psali – třeba zde.
Naplánujte si romantický večer
Pověst oxytocinu jako "hormonu lásky" je zasloužená. Už jen to, že vás někdo přitahuje, může vést k produkci oxytocinu. K produkci oxytocinu však přispívá i fyzická náklonnost, včetně líbání, mazlení nebo sexu.
Pohlaďte si psa
Pokud máte psa, je věnování mu náklonnosti skvělým způsobem, jak zvýšit hladinu oxytocinu u vás i vašeho psa. I když jej nevlastníte, můžete pocítit zvýšení oxytocinu, jen když uvidíte psa, kterého znáte a máte rádi.
Dobře se vyspěte
Nedostatek kvalitního spánku může ovlivnit vaše zdraví hned několika způsoby. Rozhodně může přispívat k nerovnováze hormonů, zejména dopaminu v těle a to může mít negativní dopad na vaši náladu i fyzické zdraví. Vyhradit si každou noc 7 až 9 hodin na spánek může pomoci obnovit rovnováhu hormonů, což vám pravděpodobně pomůže cítit se lépe. O spánku píšeme často, třeba zde.
Uvolněte se od stresu
Je normální, že čas od času zažíváme stres. Život v pravidelném stresu nebo řešení vysoce stresujících životních událostí však může způsobit pokles produkce dopaminu a serotoninu. To může mít negativní vliv na vaše zdraví a náladu a ztěžuje vám to zvládání stresu.
Kterýkoli z těchto přístupů vám může pomoci zmírnit stres a zároveň zvýšit hladinu serotoninu, dopaminu a dokonce i endorfinů - ve stresu odborníci doporučují:
Zajděte si na masáž
Masáž může zvýšit hladinu všech čtyř hormonů štěstí. Masáž zvyšuje množství endorfinu a oxytocinu, ale i serotoninu a dopaminu. Výhod můžete dosáhnout při masáži od profíka, ale můžete se nechat namasírovat i od partnera, který vám dodá ještě trochu oxytocinu navíc.
Autor: Oto Jasnější
Foto zdroj pexels.com
Sedíte u rodinné večeře a držíte to už třetí týden. Ve všední dny nepijete, moučník necháváte být, po jídle jdete radši ven. Doma vám to jde skoro samo. A pak hostitelka nalévá, zastaví se u vašeho prázdného skla a s úsměvem dodá: „No tak, to si dneska nedáš ani skleničku?
Je půl třetí odpoledne a vy sedíte u stolu čtvrtou hodinu v kuse. Záda ztuhlá, šíje jako ze dřeva, myšlenky pomalejší než ráno. Po obědě přišel útlum, který znáte — a s ním tichý slib, že „dneska si po práci půjdete zacvičit".
Je večer a na displeji telefonu svítí 9 214 kroků. Skoro splněno, dnes to byl dobrý den. Chodíte každý den — se psem, do práce, na nákup. Trochu vás mrzí, že „to není žádný sport", je to jenom chození.
Se psem chodíte stejnou trasu kolem domu už léta, ráno na autobus a večer zpátky. Je to zvyk, ne rozhodnutí — nikdy jste o tom nepřemýšleli jako o tréninku. Když se vás kolegyně, která třikrát týdně běhá, zeptá, jestli taky sportujete, zaváháte.
Půl třetí ráno. Oči otevřené. Myšlenky se rozběhly dřív než vědomí stihlo říct ne. Padesátidvouletý muž se vzbudí bez zjevného důvodu. Žádný hluk, žádný rušivý sen. Jen najednou je vzhůru s pocitem, že ho čeká náročný den — přestože si večer myslel, že je v klidu.
Tři měsíce chodíte do posilovny přesně podle plánu — pondělí, středa, pátek, nic nevynecháváte. Přesto jste od druhé poloviny odpoledne unavení a večer dosednete na gauč s pocitem, že tělo je vypnuté, i v den, kdy jste cvičili.
Pondělní ráno v dubnu. Budík v sedm. Za oknem šedé nebe. Čtyřiapadesátiletá žena vstane, rozsvítí světlo v koupelně, udělá kávu a sedí nad telefonem třicet minut, než vyjde ven. Celý den pak zívá.
Kolem padesátky se dá cvičit roky a přemýšlet o svalech jenom jako o nástroji. Něco, co zvedne tašky z kufru auta, udrží rovná záda u počítače, umožní vyjít do třetího patra bez zadýchání.
Sklenka červeného k večeři. Druhá u filmu. Příjemné teplo, ramena povolí, oči těžknou. Usnete dřív než obvykle a s pocitem, že jste si konečně dali to, co tělo potřebuje. Pak se vzbudíte ve tři čtvrtě na čtyři.
Tři týdny fungovalo skoro všechno. Ranní pohyb, jídlo s dostatkem bílkovin, večerní rituál před spaním beze zbytečného světla z telefonu. Kalendář na ledničce má tři čisté řady odškrtnutých dní.
Je půl jedenácté večer. Ložnice vyvětraná, světla ztlumená, telefon odložený. A přesto ležíte a nejde to. Tělo je unavené, ale jako by neumělo přepnout do spánku. Většina lidí v takové chvíli hledá vinu v hlavě — ve starostech, v kávě po obědě, v tom, že „neumí vypnout".
Na jaře to vzal vážně. Po večeři začal chodit, upravil jídelníček, přihlásil se do posilovny. První dva týdny to šlo skoro samo — ráno se probudil s chutí a večer si tenisky obul bez přemýšlení.
Pětapadesátiletý muž je tři měsíce zpátky v posilovně. Chodí dvakrát týdně, poctivě. Přidal bílkoviny, po tréninku strečink, doma činky. A přesto ho svaly bolí dýl než dřív, síla se skoro nehne a ráno vstává, jako by večer vůbec necvičil.
Rozhodnutí padlo v neděli večer. Od pondělka hodina cvičení denně a konečně pořádná změna jídelníčku. První tři dny jdou skvěle — energie, hrdost, pocit, že tentokrát to vyjde. Pak přijde středa.
Stojíte na váze. Číslo je tam, kde být nemá — vyšší než před třemi lety, přestože jíte přibližně stejně. Lékař řekne „to je věk" a má pravdu, ale tahle odpověď nic nevysvětluje. Věk je zkratka za čtyři konkrétní fyziologické mechanismy, které mají přesná jména a které lze z velké části ovlivnit.
Neděle před polednem, košík plný věcí, kterým byste před deseti lety řekli „docela zdravé". A přesto za tři roky přibylo sedm kilogramů. Co třída výrobků zvaná ultra-zpracované potraviny s tělem skutečně dělá — proč se jich jí automaticky víc, proč to po čtyřicítce bolí víc, a co s tím konkrétně v úterý v Bille.
Muž, dvaapadesát let. Po poslední preventivní prohlídce před dvěma lety přestal doslazovat kávu. Začal kupovat celozrnný chleba místo bílého. Omezil pečivo, dvakrát týdně chodí do posilovny. Dnes sedí znovu u svého praktika. Krevní tlak trochu nad hranicí, cholesterol „hraniční", a pas — o dva centimetry víc než posledně.
Ráno po čtyřicetiminutové cestě autem vystoupíte a noha se na chvíli nechce narovnat. Není to bolest — je to ztuhlost, mírná a krátká, tělo potřebuje pár vteřin, než se rozjede. Před deseti lety jste si toho nevšímali.
Probudíte se po celkem slušné noci a stejně vstáváte s pocitem, že vám něco chybí. Ne bolest, ne teplota, nic, co byste popsali lékaři jako příznak. Jen tupá únava, která se drží celý den a druhý den je zase tady.
Pátý deník za deset let. Nebo osmý — přesné číslo se ztratilo. Jo-jo efekt zvenku vypadá jako selhání vůle. Uvnitř probíhá přesný opak: tělo dělá přesně to, co má. Co se při každém cyklu hubnutí a návratu skutečně děje — a kudy vede cesta ven, ne další rychlou dietou.
