Když dítě začíná vlastní život

Viděli jste to stokrát ve filmu a vypadalo to stereotypně: potomek naskočí do auta, do kterého si nahází všechny věci (ano, všechny věci se mu zatím vejdou do kufru auta) a mizí budovat svůj život: někdy odjíždí na univerzitu, někdy do bytu nově svého nebo nově rodinného, někdy na cestu kolem světa (nebo alespoň do sousední země). Někdo, koho jste doteď měli doma každý den, nebo aspoň skoro. Pečujete, staráte se, předáváte to nejlepší ze sebe. A mnohdy se dohadujete, přete, nerozumíte si, házíte po sobě ultimáty. Ale vždycky je to vaše dítě. Vždycky si říkáte, jak to rychle uteklo – včera jsem ho/jí krmila a dneska je o hlavu větší než já. A má větší ramena. A víc toho ví. A mnohdy větší odvahu. A hlavně dost často jiné představy o životě a své budoucnosti.

Je ale rozdíl, v jaké části světa žijete. V Evropě je průměr, kdy dítě opravdu a navždy odejde budovat vlastní domácnost, 26 let. V Čechách je to statisticky o pár měsíců později (a uvidíme, co aktuální bytová a ekonomická situace s touto statistikou provede), ale trend je jasný: odcházejí čím dál tím dřív.  Nejrychleji se osamostatňují Švédové, nejpomaleji Malťané – korelaci se slunečním svitem ale zřejmě najít nelze.

Odchody dětí bývají různé: někdy plánované, v klidu, s výbavou do začátků. Někde dramatické, útěky a s dlouhým mlčením. V každém případě je to vždy ale velká změna pro obě strany. Na co se připravit, až se tento okamžik bude blížit?

• Pokud žijete v partnerství nebo manželství, může odchod dítěte (obzvlášť, pokud byl jedináček nebo mladšího ze sourozenců) způsobit tsunami. Pocitů, stavů, situací a celého života. Dost často se totiž velkým krokem objeví velké prázdno, které v domácnosti po odchodu potomků vznikne. Pokud není soulad v partnerství, otevřená komunikace,  společné koníčky, společné zážitky, zdravý základ v srdci  -  je velká šance, že nebude následovat ještě odchod jednoho z partnerů
• Je třeba si v hlavě nastavit, že pro děti (obzvlášť dospělé) už jsme jen oporou a majákem. Že jim nemůžeme cestičku umetat dočista. Že je potřeba nechat je projít si různými situacemi, občas i narazit, protože to je život.
• Doba trvání prvotního smutku a nostalgie by neměla přesáhnout cca čtvrt roku. V tomto období je normální, že ze sentimentu i nadále děláte oblíbená jídla, vytahujete fotoalba (nebo si hledáte zálohy fotek z dětství dítěte), posmutněle v jeho či jejím pokoji převlíkáte postel a uklízíte, i když je tam prázdno, rovnáte zbytky oblečení ve skříni a nostalgicky vzpomínáte, při které příležitosti dítě zrovna tenhle svetr nosilo a jestli rádo.
• Jestliže se zamknete doma, přestanete se zajímat o venkovní svět a máte pocit, že život skončil a všechno dobré je už za vámi – je třeba s tím něco dělat, požádat o pomoc partnera, kamarády nebo psychologickou pomoc
• Budete cítit smutek – a je to v pořádku. Můžete připravovat maličkosti, které dítěti při příští návštěvě dáte s sebou, abyste měli pocit propojení. Můžete si domluvit pravidla, jak často si budete volat nebo psát, aby kontakt pokračoval a měli jste obrázek o životě jeden druhého. Ale pozor – nepřehánějte to s požadavky, jak často s vámi dítě má být v kontaktu a respektujte i fakt, že opravdu neočekává každodenní hodinové telefonáty se svým drahým rodičem.
• Budete najednou mít čas a nebudete ho naplňovat hned ze začátku smysluplnými aktivitami. Postupně si ale začněte nově nabytou „svobodu“ vyplňovat aktivitami, které nejenže zaženou případný smutek a prázdno, ale nabijí vás novými znalostmi, zážitky a energií.
• Rodinný vztah se promění zpátky na partnerský – využijte toho. Soustřeďte svou energii (ale nepřežeňte to!) na svého partnera. Travte spolu více času, buďte aktivní.
• Přátelé z vás budou mít radost – budete mít víc času na ně a budete mít zájmy, které nebudou nutně jen rodinné.
• Se svým potomkem si společný čas budete užívat, těšit se na něj a dostane se na novou úroveň.

A hlavně je třeba si uvědomit, že máte hodně před sebou, nic neztrácíte, ale získáváte – dívejte se kupředu pozitivně, nastává čas s jiným denním i životním rytmem, budete mít více času na sebe a nastává užívání si!
 

Autor: Hana Pavlínová

Foto zdroj pexels.com