Kdo více pracuje, je lepší!

Jak vůbec tahle (nesmyslná) představa vznikla? Proč adorujeme zničené podnikatele, kteří nespí?

Představa o tom, že být v klidu a nic nedělat je špatně a makat a být vytížený je sexy, nám umí pěkně zamíchat prioritami, ale i zdravím. Krátký pohled do historie práce nám může osvětlit, jak to vzniklo.

Během průmyslové revoluce se od průměrného zaměstnance očekávalo, že bude pracovat něco kolem 14 hodin denně šest až sedm dní v týdnu. Teprve na počátku 20. století zavedl Henry Ford, zakladatel společnosti Ford Motor Company, první 40hodinový pracovní týden.

Velmi vtipné na tom je, že nešlo o nějaký bohulibý počin, ale o jednoduchý kalkul. Domníval se, že svým zaměstnancům prodá více automobilů, pokud budou mít více volna.

V našich poměrech se móda zpoceného, zrychleného, nestíhajícího, a proto schopného hrdiny objevila pravděpodobně jako protiváha líného, neschopného úředníka z komunismu. Máme v tom jistý "náskok" oproti západnímu světu. Tam se myšlenka "sexy nestíhání" stala populární ve velké recesi v roce 2008.

Globální ekonomický krach nutil lidi přijímat více zaměstnání, aby přežili. Vysoká míra nezaměstnanosti a tvrdé finanční podmínky propagovaly přepracovanost jako odznak cti, který nakonec vede k úspěchu. Více než dekádu to dobře fungovalo a potom přišla pandemie.

Kvůli, nebo možná díky Covidu firmy a zaměstnanci pomalu, ale jistě tuto mentalitu změnili. Částečně chtěli, částečně museli přijmout modely práce na dálku nebo hybridní modely a zjistili, že všeho moc škodí - budou muset uznávat angažovanost a motivaci jako klíč k "wellbeingu" zaměstnanců - protože to ukazují výsledky, ale i nálada zaměstnanců.

Je to v podstatě něco podobného, co udělal Ford s pracovní dobou, ale přináší to (také) první ovoce. Dokonce se začíná mluvit o flexibilitě a důvěře jako o hlavních složkách produktivity - v minulosti nevídané.

Naše definice "produktivity" se vyvinula. V posledních dvou letech začaly společnosti klást důraz na to, aby měly větší dopad, než na to, aby odpracovaly více hodin. Přidaná hodnota, nebo talent zaměstnance může být definována hodnotou, kterou výstupy vytvářejí, ne tím, jak dlouho vám trvá, než je vytvoříme.

Historie nám ukázala, že v těžkých ekonomických časech jsme tlačeni k tomu, abychom se vrátili k nebezpečnému způsobu myšlení, který upřednostňuje práci před blahobytem. Ale nemusí to tak být! Je to na nás. Krize ale už mlátí na vrata... Jak se k tomu postavíme? 

Autor: Tomáš Poucha

Foto zdroj pexels.com

Články s podobnými tématy