Ještě deset minut? Past i balzám v jednom

Ranní drama v deseti minutách

Každý to zná. Hlavou proběhne: „Vstanu hned.“ Ale prst se rozběhne k tlačítku odkladu. Ta malá rebelie, to drobné vítězství nad povinností. Ještě deset minut, kdy patříte jen sobě, kdy se můžete ztratit v polospánku. Ale tady někde začíná dilema: co vlastně tělu i mysli dáváme?

Iluze prodlouženého spánku

Spánkové cykly nejsou krátké. Trvají přibližně devadesát minut a tělo jimi prochází v různých hloubkách – od lehkého po hluboký spánek až po REM fázi. Když znovu usnete, riskujete, že se znovu spustí cyklus. A budík Vás vytrhne z jeho začátku. Výsledkem je ospalost, těžká hlava, pocit, že ráno je nepřítel. Vědci tomu říkají spánková setrvačnost.

Psychologie malého vzdoru

Ale teď druhý pohled. Zůstanete-li jen v polospánku, bez pádu do hloubky, může to být příjemné. Mozek dostane krátký prostor, tělo cítí, že ještě není nutné vstát. Tenhle moment není o regeneraci, ale o psychologickém efektu. Dává iluzi času navíc, podobně jako když si necháte kousek dezertu na později. Nepřidá živiny, ale potěší. A někdy právě to potěšení rozhoduje, jaký tón dostane celý den.

Co říkají studie

V posledních letech se věda pustila i do tohoto zdánlivého drobného zvyku. Švédská studie ukázala, že lidé, kteří pravidelně dospávají, netrpěli horší náladou ani větší únavou. Naopak, krátké ranní odklady jim někdy zlepšily kognitivní výkon. Jakoby jejich mozek potřeboval měkký přechod do dne.

Jiné výzkumy jsou ale skeptické. Data z aplikací sledujících spánek ukazují, že opakované buzení rozbíjí REM fázi, která je klíčová pro paměť a učení. Navíc každé zazvonění spustí v těle poplach: stoupne hladina kortizolu a adrenalinu. Srdce i tlak poskočí. A to několikrát za ráno. Tady už o jemném balzámu mluvit nelze.

Past náhradního řešení

Dospávání se stává problematickým hlavně tehdy, když nahrazuje opravdový spánek. Pokud chodíte pozdě spát a ráno doháníte deficit několika tlačítky snooze, tělo Vám účet vystaví. Místo aby si odpočinulo, prožívá sérii malých šoků. Je to podobné, jako když si na hlad vyřešíte kávou a sladkostí – krátkodobě to funguje, ale dlouhodobě vyčerpává.

Malý rituál laskavosti

A přesto… nelze popřít, že deset minut navíc může být i rituál laskavosti. Možnost nadechnout se, odložit povinnosti a nechat tělo, aby se probralo vlastním tempem. Pokud máte spánkový režim pod kontrolou a dopřáváte si dostatek hodin v noci, pak se z krátkého dospávání může stát neškodný, dokonce příjemný rituál. Taková ranní meditace mezi světy spánku a bdění.

Lepší alternativy

Vědci i lékaři se shodují: spíš než spoléhat na deset minut po ránu je lepší posílit samotnou noc. Chodit spát pravidelně, dopřát si dostatek hodin, vyhnout se modrému světlu před spaním. A pokud opravdu cítíte potřebu krátkého odpočinku navíc, volte power nap během dne. Deset až dvacet minut v poledne dodá tělu víc energie než tři tlačítka snooze po ránu.

Tak co – past, nebo balzám?

Je to obojí. Stejně jako dezert. Pokud je jen malou třešničkou na dortu jinak zdravého spánkového režimu, může být radostí. Pokud je to však hlavní chod, stává se problémem. „Ještě deset minut“ je náplast, nikoliv lék. Ale někdy právě ta náplast stačí, aby byl den snesitelnější.

Autor: Tomáš Poucha

Foto: Pexels.com

Zdroje: 

• https://people.com/snooze-button-may-be-good-for-you-sleep-study-shows-8363145
• https://www.sleepfoundation.org/sleep-news/hitting-snooze-button-may-be-good-for-sleep
• https://healthcare.utah.edu/healthfeed/2024/01/snooze-button-it-really-all-bad
• https://www.health.com/what-hitting-snooze-does-to-your-sleep-11744810
• https://nypost.com/2022/12/12/people-using-an-alarm-clock-are-chronically-tired-study/