Už nepracujte po osmé večer. Vážně. A zvládnete to.
Jak si nastavit hranice mezi prací a životem a nepropadat večernímu „ještě tohle dodělám“
Schopnost rozhodnout se je jeden z největších problémů lidstva. Hlavní důvody, proč se bojíme rozhodnout mohou být různé. Nejčastěji je to strach, že uděláme chybu, strach ze změny, nebo nevíme, jestli nám něco náhodou neutíká.
Jedno ze základních pravidel je zpřehlednění celé situace a to jednoduchým uvědoměním si, čemu dáváme ano, čemu (tím pádem) dáváme ne.
Pokud se rozhodnu, že půjdu dneska večer s kamarádem Jirkou na pivo, znamená to, že nemůžu jít s Monikou na koncert. Tak to je asi jasné, jasné rozhodnutí, jasná volba. Je mi také jasné, že se večer nebudu koukat na film o střevlících, nebo se nebudu snažit rozdýchat čtvrtou čakru. Jirkovi a večeři dám ano a Monice a koncertu tím dávám ne. Úplně jasné, vědomé rozhodnutí.
Jenomže ono to často tak jednoduché není. Má to více úrovní a návazností, které je dobré si uvědomit. Nejde tu jen o to, že mám jasno, co budu večer dělat, ale jsem také v pohodě s návaznostmi - s tím, co odmítám. Nevadí mi, že nebudu s Monikou a neuslyším koncert. A také vím, že to Monice může být líto, že střevlíci jsou nesmírně fascinující, čtvrtá čakra počká, prostě Jirka a pivo s ním je víc.
Možná to zní jako banální příklad, ale ukazuje, že rovnováha spočívá v uvědomění si všech možností a také souvislostí v širší souvislosti. A teprve s nimi bychom měli být v pohodě. Když vím, co chci, co způsobuji, co nechci, co se děje kolem mě, můžu se dobrat k rovnováze. Rozhodnutí je plně vědomé a jsem s tím v souladu.
Autor: Tomáš Poucha