Honí vás mlsná? Může to mít velký smysl…

Existuje spousta důvodů, proč můžete mít nutkání sáhnout po určitém jídle - od chuti na oblíbené sladkosti až po uklidňující vzpomínky na maminčinu domácí kuchyni, ale třeba i něco více.

I když můžete po určité potravině toužit kvůli jejímu nutričnímu obsahu, ve většině případů může mít chuť na jídlo i emocionální kořeny. Místo toho, abyste se na chutě na jídlo dívali jako na něco, čemu je třeba odolat, co je třeba ignorovat nebo co je třeba zcela potlačit, je možné získat náhled na chutě na jídlo jako na způsob, jak uspokojit hlubší potřeby, které se pod nimi skrývají. Zde se dozvíte, jak z chutí na jídlo vytěžit moudrost, která vám pomůže najít klid ve vztahu k jídlu.

Proč nejsou chutě na jídlo nepřítelem?

Pokud lze věřit kultuře diet, jsou chutě na jídlo něčím, co je třeba ovládat a čemu je třeba odolávat. Ale co když existuje i jiný přístup? I když chutě na jídlo mohou mít mnoho příčin, často mohou naznačovat, že pod povrchem se skrývají hlubší pocity a stresory.

Namísto restriktivní diety intuitivní stravování přijímá touhu jako něco, co je třeba oslavovat a užívat si. Intuitivní stravování považováno za adaptivní strategii duševního zdraví, která je spojena s několika pozitivními důsledky:

  • pozitivní pohled na své tělo
  • zvýšené sebevědomí
  • celková pohoda

Studie z roku 2020 sledovala 1491 účastníků od dospívání do mladé dospělosti. Při osmiletém sledování bylo pokračování v intuitivním stravování spojeno s nižším výskytem řady poruch příjmu potravy.

To zahrnovalo nižší pravděpodobnost:

  • depresivních příznaků
  • nízké sebevědomí
  • nespokojeností s vlastním tělem
  • nezdravé chování při kontrole hmotnosti, jako je hladovění a vynechávání jídla
  • extrémní chování při kontrole hmotnosti, jako je užívání prášků na hubnutí nebo zvracení
  • záchvatovité přejídání

Podle Geneen Rothové, autorky, řečnice a vedoucí seminářů o nutkavém přejídání, může intuitivní přístup k chutím na jídlo tyto chutě proměnit ve zdroj osvobození. Ve své knize Ženy, jídlo a Bůh: Rothová popisuje svou vlastní cestu s poruchami příjmu potravy a to, jak se dostala k vedení seminářů na podporu ostatních, kteří procházejí stejným problémem.

Její filozofie je založena na myšlence, že při dietě nejde ani tak o jídlo a hubnutí, jako o pocit vnitřního nedostatku.

Roth učí, že přijmout touhu po jídle jako přirozenou, bezpečnou a důvěryhodnou znamená znovu získat vnitřní hlas, který je často přehlušován populárními sděleními o dietách, hubnutí a o tom, co znamená "jíst zdravě".

"Nikdy a nikde neplatilo, že hodnota duše, lidského ducha, závisí na čísle na váze," píše Roth. "Když se začneme definovat podle toho, co se dá změřit nebo zvážit, něco hluboko v nás se vzbouří."

Podobně jako Roth i Sloane Elizabeth, trenérka pro svobodu od jídla a holistický wellness, nejprve zažila vlastní potíže s jídlem, než se stala průvodkyní ostatních. "Měla jsem vlastní historii s neuspořádaným stravováním a bojem o obraz těla, a to mě nakonec inspirovalo k tomu, abych pomáhala ostatním ženám," říká.

Pro Elizabeth byly chutě na jídlo ve skutečnosti zakrytím strachu z potřeby kontroly. "Uvědomila jsem si, že ve skutečnosti vůbec nejde o jídlo, ale o problémy s kontrolou a perfekcionismus," říká. "Jídlo se stalo věcí, kterou jsem používala k vyjádření tohoto strachu."

Přestože ji rostoucí popularita intuitivního stravování povzbudila, Elizabeth cítila, že je třeba rozkrýt ještě jednu vrstvu. "Viděla jsem jen takové povrchnější věci o intuitivním stravování, jako 'prostě jezte, na co máte chuť', a to je tak nějak všechno," říká. "To mi k uzdravení nestačilo."

Pravda v pozadí nutkání

Pokud chutě na jídlo zakrývají hlubší pocity, jejich potlačování nebo ovládání nakonec nic neřeší. Podle přehledu z roku 2020 deprivace jídla zvyšuje chuť na potraviny, kterým se vyhýbáme, pokud jde o konkrétní potraviny. Studie uvádí, že tyto chutě jsou podmíněnou reakcí vyvolanou spíše naučenými signály než nedostatkem živin nebo energie. To znamená, že je lze odnaučit.

I když je těžké přesně říci, jaké tyto signály jsou, pravděpodobně mají emocionální podtext. "Kořeny problému leží v podvědomí," říká Elizabeth "Obvykle je to strach z něčeho - z toho, že nejsme milováni, strach z toho, že nejsme hodni, strach z toho, že nejsme dokonalí, strach z toho, že nemáme věci pod kontrolou."

Roth má podobný přístup. Aby se dostala ke kořenům touhy po jídle, vede své studenty k tomu, aby se zajímali a hluboce naslouchali svým vlastním touhám. To zahrnuje také poznání, že představa, že jídlo cokoli napraví, je "lež".

"Zkoumání... vám umožní vztahovat se ke svým pocitům, místo abyste před nimi ustupovali," píše. "Naší prací není změnit to, co děláte, ale být svědkem toho, co děláte, s dostatečným uvědoměním, zvědavostí a něhou, aby se lži a stará rozhodnutí, na nichž je nutkání založeno, staly zjevnými a odpadly."

Namísto vynucování povrchních změn, jako je výměna sušenky za rýžový „polystyren“, Rothová své studenty vybízí, aby se postavili čelem ke skutečnému důvodu, proč sahají po jídle jako po zdroji útěchy. Jakmile se tomu postaví čelem, fixace na jídlo se stane mnohem méně silnou.

"Když už nebudete věřit, že vám jídlo zachrání život, když se cítíte vyčerpaní, přetíženi nebo osamělí, přestanete," píše. "Když budete věřit v sebe víc než v jídlo, přestanete jídlo používat, jako by to byla vaše jediná šance, jak se nezhroutit."

 

Autor: David Seibert

Foto zdroj pexels.com

Články s podobnými tématy