I když můžete po určité potravině toužit kvůli jejímu nutričnímu obsahu, ve většině případů může mít chuť na jídlo i emocionální kořeny. Místo toho, abyste se na chutě na jídlo dívali jako na něco, čemu je třeba odolat, co je třeba ignorovat nebo co je třeba zcela potlačit, je možné získat náhled na chutě na jídlo jako na způsob, jak uspokojit hlubší potřeby, které se pod nimi skrývají. Zde se dozvíte, jak z chutí na jídlo vytěžit moudrost, která vám pomůže najít klid ve vztahu k jídlu.
Proč nejsou chutě na jídlo nepřítelem?
Pokud lze věřit kultuře diet, jsou chutě na jídlo něčím, co je třeba ovládat a čemu je třeba odolávat. Ale co když existuje i jiný přístup? I když chutě na jídlo mohou mít mnoho příčin, často mohou naznačovat, že pod povrchem se skrývají hlubší pocity a stresory.
Namísto restriktivní diety intuitivní stravování přijímá touhu jako něco, co je třeba oslavovat a užívat si. Intuitivní stravování považováno za adaptivní strategii duševního zdraví, která je spojena s několika pozitivními důsledky:
Studie z roku 2020 sledovala 1491 účastníků od dospívání do mladé dospělosti. Při osmiletém sledování bylo pokračování v intuitivním stravování spojeno s nižším výskytem řady poruch příjmu potravy.
To zahrnovalo nižší pravděpodobnost:
Podle Geneen Rothové, autorky, řečnice a vedoucí seminářů o nutkavém přejídání, může intuitivní přístup k chutím na jídlo tyto chutě proměnit ve zdroj osvobození. Ve své knize Ženy, jídlo a Bůh: Rothová popisuje svou vlastní cestu s poruchami příjmu potravy a to, jak se dostala k vedení seminářů na podporu ostatních, kteří procházejí stejným problémem.
Její filozofie je založena na myšlence, že při dietě nejde ani tak o jídlo a hubnutí, jako o pocit vnitřního nedostatku.
Roth učí, že přijmout touhu po jídle jako přirozenou, bezpečnou a důvěryhodnou znamená znovu získat vnitřní hlas, který je často přehlušován populárními sděleními o dietách, hubnutí a o tom, co znamená "jíst zdravě".
"Nikdy a nikde neplatilo, že hodnota duše, lidského ducha, závisí na čísle na váze," píše Roth. "Když se začneme definovat podle toho, co se dá změřit nebo zvážit, něco hluboko v nás se vzbouří."
Podobně jako Roth i Sloane Elizabeth, trenérka pro svobodu od jídla a holistický wellness, nejprve zažila vlastní potíže s jídlem, než se stala průvodkyní ostatních. "Měla jsem vlastní historii s neuspořádaným stravováním a bojem o obraz těla, a to mě nakonec inspirovalo k tomu, abych pomáhala ostatním ženám," říká.
Pro Elizabeth byly chutě na jídlo ve skutečnosti zakrytím strachu z potřeby kontroly. "Uvědomila jsem si, že ve skutečnosti vůbec nejde o jídlo, ale o problémy s kontrolou a perfekcionismus," říká. "Jídlo se stalo věcí, kterou jsem používala k vyjádření tohoto strachu."
Přestože ji rostoucí popularita intuitivního stravování povzbudila, Elizabeth cítila, že je třeba rozkrýt ještě jednu vrstvu. "Viděla jsem jen takové povrchnější věci o intuitivním stravování, jako 'prostě jezte, na co máte chuť', a to je tak nějak všechno," říká. "To mi k uzdravení nestačilo."
Pravda v pozadí nutkání
Pokud chutě na jídlo zakrývají hlubší pocity, jejich potlačování nebo ovládání nakonec nic neřeší. Podle přehledu z roku 2020 deprivace jídla zvyšuje chuť na potraviny, kterým se vyhýbáme, pokud jde o konkrétní potraviny. Studie uvádí, že tyto chutě jsou podmíněnou reakcí vyvolanou spíše naučenými signály než nedostatkem živin nebo energie. To znamená, že je lze odnaučit.
I když je těžké přesně říci, jaké tyto signály jsou, pravděpodobně mají emocionální podtext. "Kořeny problému leží v podvědomí," říká Elizabeth "Obvykle je to strach z něčeho - z toho, že nejsme milováni, strach z toho, že nejsme hodni, strach z toho, že nejsme dokonalí, strach z toho, že nemáme věci pod kontrolou."
Roth má podobný přístup. Aby se dostala ke kořenům touhy po jídle, vede své studenty k tomu, aby se zajímali a hluboce naslouchali svým vlastním touhám. To zahrnuje také poznání, že představa, že jídlo cokoli napraví, je "lež".
"Zkoumání... vám umožní vztahovat se ke svým pocitům, místo abyste před nimi ustupovali," píše. "Naší prací není změnit to, co děláte, ale být svědkem toho, co děláte, s dostatečným uvědoměním, zvědavostí a něhou, aby se lži a stará rozhodnutí, na nichž je nutkání založeno, staly zjevnými a odpadly."
Namísto vynucování povrchních změn, jako je výměna sušenky za rýžový „polystyren“, Rothová své studenty vybízí, aby se postavili čelem ke skutečnému důvodu, proč sahají po jídle jako po zdroji útěchy. Jakmile se tomu postaví čelem, fixace na jídlo se stane mnohem méně silnou.
"Když už nebudete věřit, že vám jídlo zachrání život, když se cítíte vyčerpaní, přetíženi nebo osamělí, přestanete," píše. "Když budete věřit v sebe víc než v jídlo, přestanete jídlo používat, jako by to byla vaše jediná šance, jak se nezhroutit."
Autor: David Seibert
Foto zdroj pexels.com
Venku je pořád zima, stromy holé a rána studená. A přesto se ozve zpěv. V tu chvíli se nabízí otázka, nezačíná už jaro? Odpověď není ani jednoduché ano, ani definitivní ne. Je to něco mezi.
Dnes racionalizujeme všechno – výkon, únavu, bolest i smysl – a tělo se stává posledním místem, kde se pravda ještě nedá obejít. Ono, prostě, nese důsledky.
Odpočinek jsme povýšili na disciplínu. Naučili jsme se vypínat telefony, sledovat dech a zapisovat spánek do aplikace. Jenže i přesto býváme unavení víc než kdy dřív. A ono nic
Sex není jen o potěšení. Je to fascinující směs biologie, psychologie, kultury a historie. Připravte se na fakta, která vás možná překvapí, rozesmějí i inspirují.
Na první pohled jednoduchá otázka. Ale odpověď vás možná překvapí.
Tělo nepočká na večerní cvičení. Posilte se přímo u pracovního stolu – diskrétně, bez převlékání a efektivně.
Nejde jen o to, kolik toho naspíte. Mnohem důležitější může být, kdy spíte. A jak pravidelně to děláte.
Lenost v sobě nese stigma slabosti a zbytečnosti. Ale co když je to ve skutečnosti signál těla a duše, že je čas zpomalit, přehodnotit, nebo se k sobě začít chovat jinak?
Budíte se rozlámaní, i když jste spali osm hodin? Možná není problém ve věku, ale v poloze, ve které noc co noc trávíte třetinu života.
Mozek funguje na rytmech jako rádio. Nová metoda využívající zvukové frekvence slibuje během čtvrthodiny uklidnit přetíženou mysl – a má za sebou seriózní vědu.
Podzim se hlásí o slovo, ale slunce to ještě nevzdává. Je bezpečné se opalovat i v září? Ano – pokud víte, jak na to. Babí léto může být nejen krásné, ale i zdraví prospěšné.
Zatínáte zuby? Tuhne vám krk? Bolí vás břicho bez zjevné příčiny? Možná na vás nemluví šéf, ale váš vlastní stres. Naučte se číst jeho jemné signály dřív, než z nich bude hlasitý křik.
Módní výzvy slibují zdraví, energii i životní restart. Jenže někdy nám přinesou spíš frustraci než užitek.
Jak je možné, že někteří lidé v osmdesáti letech zvládají paměťové úkoly stejně dobře jako čtyřicátníci? Vědci odhalují překvapivé tajemství.
O tom, že klimatizace je v parných dnech skvělá nikdo nepochybuje, ale jak je to s tím, že může být i zdrojem únavy, kašle či infekcí? Co na to mikrobiologové?
Slovo „ultra-zpracované“ dnes zní skoro jako diagnóza. Ale je to opravdu tak jednoduché, jak se říká? Možná se pod tou etiketou skrývá víc, než čekáte.
Zapomeňme na magických 10 000. Studie ukazují, že 7 000 kroků denně přináší téměř stejné zdravotní přínosy – a ještě nám zbyde energie na radosti života.
Čich je náš tichý společník – pomáhá nám přežít, vzpomínat i milovat. Naučte se, jak funguje, proč je klíčový a jak si jej udržet svěží i ve zralejším věku.
Nová studie ukazuje, že i lidé s genetickou mutací mohou zdravým životním stylem snížit riziko Alzheimerovy choroby až o 60 %.
Paní Panika, speciální díl s Radkinem Honzákem - bonusový, 11. díl našeho oblíbeného seriálu.
